Blog

Porada zastupitelů 15. 10. 2018

15. 10. 2018 proběhla porada zastupitelů města s tímto výsledkem:

Na setkání zastupitelů města se jednalo především o rozpočtu města Jílového u Prahy, který byl částečně opozicí kritizován. Pavel Hrabec urgoval chybějící investice do připojených osad, především vodovody, kanalizace a také nepřipravenost projektů k řadě potřebných investic. Pavel rovněž upozornil na chybějící výhled investic na celé volební období.

Dále rada města schválila členy komisí. Za naši stranu vstoupil do Komise pro stavební a územní plán Ing. Filip Kebrt, předsedou této komise je JUDr. Michal Bernard. Do komise pro Životní prostředí usedla za naši stranu paní Libuše Holzbachová, předsedkyní komise se stala paní Lenka Skřivanová a v komisi Kulturní a školské usedne paní Michaela Závodná. Předsedou této komise se stal pan Viktor Švec.

Další termíny schůzí zastupitelstva jsou 17. 12. a 28. 1. od 18 hodin. Jsou veřejné, takže všichni občané mají možnost je navštívit. Ze čtyř uchazečů na funkci tajemníka byla vybrána jediná možná kandidátka, která nastoupí do svého úřadu od prosince 2018.

Rozpočet města musí být ještě do jeho schvalování na prosincovém zastupitelstvu upraven, jelikož jsme zasílali zastupitelům i radě následné žádosti o úpravu v rozpočtu města pro rok 2019:

  1. Zpracování dokumentace o stavu vodovodů, splaškové a dešťové kanalizace ve všech připojených osadách se stanovením možností rekonstrukcí sítí stávajících a možnostech vybudování sítí nových.
  2. Zpracování projektové dokumentace na rekonstrukci domu ,,Šmelcovna“.
  3. Zpracování projektové dokumentace pro revitalizaci lokality ,,V Lázních“.
  4. Zpracování projektové dokumentace na vodovodní přivaděč do Luk pod Medníkem (od Zlatého potoka k ,,Průhonu“, v délce cca 400 metrů, odhadem za 2 miliony Kč). Možnost čerpání dotace je totiž pouze do roku 2020! K získání dotace je nezbytné propojit vodovodní přivaděč s vodovodním řadem obce. Proto je potřeba
    zpracovat projekt a realizovat část vodovodu od hospody ,,U Holubů k ,,Průhonu“ k přivaděči.
  5. Stavba čekárny v Kamenných Vratech na autobusové zastávce ve směru na Jílové u Prahy.

Ustavující zasedání zastupitelstva 2018

Poslední říjnový den se konalo ustavující zasedání Zastupitelstva města Jílového u Prahy. Na programu bylo především složení slibu nových zastupitelů, volba starosty, místostarosty a členů rady města. Na funkci starosty byli navrženi dva kandidáti: Pavel Pešek (Volba pro město), který získal 8 hlasů a náš lídr Pavel Hrabec (Jílovsko pro lidi), jenž obdržel 6 hlasů a který se z etického hlediska předem vyloučil z hlasování o zvolení své osoby. Místostarostkou byla zvolena Ing. Věra Brejchová (Nezávislí Jílovska). Dalšími členy rady města byli zvoleni PaedDr. Květa Trčková (Volba pro město), MUDr. Šimon Kybal (Volba pro město) a Jiří Skřivánek (ODS). Dále byl ustanoven finanční a kontrolní výbor zastupitelstva města.

Předsedou finančního výboru byl zvolen Mgr. Jan Stachura (Strana Zelených) a za členy byli zvoleni Ilona Tietzová (Jílovsko pro lidi), RNDr. Bohuslav Kohoutek (ODS), Božena Mlejnková (ČSSD a Patrioti), Mgr. Jan Votava (STAN), Věra Dvořáková (Volba pro město) a Ing. Petr Fojtík (Nezávislí Jílovska).

Kontrolní výbor povede Pavel Hrabec (Jílovsko pro lidi) a dalšími členy budou Robert Bradáč (ČSSD a Patrioti), Ing. Ladislav Čmelík (STAN), Milan Mrkva (ODS), Ing. Miloslav Kožený (Nezávislí Jílovska), Ing. Jiří Smola (Volba pro město) a Ing. Veronika Olšovcová, Ph.D. (Strana Zelených).

Dále bylo potvrzeno zřízení komise stavební a pro územní plánování a komise kulturní a školská. Zástupci do těchto komisí se budou teprve volit. Naše sdružení „Jílovsko pro lidi“ dále navrhovalo ustanovení komise pro životní prostředí a komise pro dopravu. Rada města se těmito návrhy bude teprve zabývat.

A je po volbách!

Výsledky voleb nabízely možnost složení koalice za účasti našich třech zastupitelů. Hned od počátku jsme intenzivně jednali s dalšími šesti zastupiteli o vytvoření devítičlenné koalice. Společně jsme našli dostatek průniků ve volebních programech a vyjasnili si své postoje. Od první schůzky se jevili jako rozhodující zástupci Nezávislých Jílovska. Ti se rozhodovali mezi naší koalicí a koalicí s Volbou pro město, které dali nakonec přednost. Tím jsme se dostali do opozice, kde budeme hledat podporu napříč zastupitelstvem pro naplňování našeho volebního programu.

Vaše hlasy ve volbách nás zavazují k tomu, abychom byli důraznou a pracovitou opozicí. Náš program je naším cílem a tím je vzkvétající Jílovsko a spokojení obyvatelé.


Jak to vidí… Jiří Čapek

Jiří, jsi lékař s psychosomatickým zaměřením. Díky tomu vidíš příčiny nemocí dřív než si je pacient uvědomí. Má i naše město nějaké problémy, které stojí za to léčit?

  Psychosomatika, aspoň z mého pohledu, se týká mnohem více příběhu než jednoduché vazby příčina – následek. Když občas terapeut zahlédne domnělou příčinu nemoci, ještě vůbec to nemusí znamenat posun v uzdravování; nejdřív ta „příčina“ musí stonajícímu dávat smysl, zapadnout do jeho příběhu, do příběhu příznaku, stonající ji musí pojmenovat sám, aby to začalo fungovat – teprve pak se může rozhodnout, že s tím něco udělá, že se začne uzdravovat. Pozoruju, že k uzdravování zřídkakdy dojde po objevu „té“ příčiny, mnohem častěji se uzdravujeme, když ovlivníme (často nepatrně) několik menších příčinek, které stojí vzájemně provázané jakoby v kruhu nebo spíš v prostorové síti. Jinými slovy úzdrava nastává nejsnáze, když podnikneme několik dílčích změn na úrovni cirkulární kauzality. Ale to léčení stejně nastává z člověka samého, ne z terapeuta, ten je nanejvýš průvodcem, pomocníkem při stavbě jakéhosi mostu od nemoci ke zdraví.

  Promiň, musel jsem se tady trochu zdržet, aby psychosomatika nebyla chápána jako způsob „my víme vše nejlíp“, jako nějaká zázračná jasnovidná všespásná okamžitá technika. Je to obyčejná cesta k sobě samému – někdy snadná a jasná, někdy klopotná; protože každý jsme jedinečný.

  Vidět příčinu neduhu ještě nemusí znamenat, že zvolíme správné řešení. Chci říci, že optimální řešení se musí zrodit. Zespodu. Zevnitř ven. K tomu je potřeba nejdřív otěhotnět; tedy dopřát klid, čas, prostor, podporu a komunikovat. A ti pečující, autority (terapeuti, vláda, úředníci, učitelé…) tomu můžou přispět nejlépe tak, že pro to zajistí podmínky. (Úzdrava, hojení, léčení není nic jiného než mobilisace vlastních zdrojů za více či méně vhodných podmínek.) Často to vidíme, jak nějaké nepochybně dobře míněné rozhodnutí dopadne, když ho uděláme svrchu, z moci autority, když nepočkáme, až se zrodí poté, co jsme nastavili podmínky. Typicky jsou to od stolu načrtnuté a vydlážděné chodníky v parcích, místo aby si je lidi nejdřív do trávníku vyšlapali sami a dláždilo se definitivně dle jejich vůle. Protože oni si je lidé stejně vyšlapou podle svého, jen to v tom prvním případě bude vypadat hloupě a hnusně, protože to vyšlapané bude vedle nepoužívaného a zbytečně vydlážděného. A to bych bral jako příměr pro další oblasti. Lidi si volí dle svého gusta. A dobrá vláda se pozná podle toho, že většině spíš neškodí a spíš buduje dobré podmínky.

  Jestli má naše město problémy? Jistě. Leccos každý z nás považuje za hloupé, nemotorné, diletantské, nedotažené, obtěžující. S tím lze pracovat. Ale též je třeba počítat s tím, že v určité míře takové věci budeme potkávat při jakékoli městské vládě. Mně jde spíš o to, abychom si ujasnili, jaké podmínky pro jaký život na Jílovsku chceme. Zajímá mě ale i ta mlčící většina. Chybí mi tu hledání způsobů a nástrojů, jak slyšet ty, co z nejrůznějších důvodů slyšet nebývají. Nelíbí se mi, když hlasitá menšina překřičí a prosadí řešení, s kterým pak většina nesouhlasí. Chybí mi tu odpovědnost vůči těm, co už tu žijí, co už svým předchozím příchodem jisté podmínky zvolili. Podle mého se některé věci vylučují. Nemůžeme chtít zároveň prostupnou krajinu, v noci temnou oblohu a během nerušeného spánku otevřené okno a přitom chtít být za pár hodin u Jadranu a nabo na Baltu nebo zároveň snít iluzi, že budu vlastním vozem v Praze dříve než za hodinu. Tedy chtít to můžeme, ale reálné to není.

Autor fotografie: Adam Čapek

  Moji rodiče se na Jílovsku usadili kvůli krajině a kvůli čistému vzduchu; tedy taky kvůli práci a kvůli vstřícnosti místních lidí a venkovskému rázu Radlíku, ale ty první dvě věci byly jakousi podmínkou, nezbytností pro život. A i já volím a oceňuju podmínky pro život a pro zdraví. A ty jsou jasné. Ze široka vzato: voda, vzduch, světlo, země. Tedy minimum prachu, minimum hluku, inverse bez smogu, ve dne slunce a déšť, v noci tma a hvězdy, prostupná krajina, stromy, zádržky vody, blízko řeka i les a ideálně v zimě sníh na běžky…

  A co ve městě tedy léčit? Asi nejdřív bych léčil komunikaci lidí s centrem. Zaměřil bych se na aktivní zájem radnice o názory občanů. Zřídil bych nějakou zeď nářků. Kamennou i elektronickou. A nářky lidí bych se zabýval.

Ve svém volném čase působíš v mnoha místních spolcích a setkáváš se s dalšími aktivními lidmi. Jaké jsou jejich přání a tužby, které by Jílové obohatily?

  Velký potenciál je právě v občanské společnosti. Když město nastaví podmínky a vhodně podpoří spolky, pak taková spolupráce dokáže uspořit nemalé komunální prostředky. Ve spolcích je ta iniciativa. A často je v nich i ochota konat obecné blaho. Třeba jílovští okrašlovači mají velký pracovní potenciál a výsledky jsou i vidět.  (Tedy úklid před Normou je trošku sisyfovská práce. 🙂 ) Dobrovolnická práce má mnoho přesahů, ten hlavní spatřuju v tom, že uděláme-li něco vlastníma rukama, víc nám na tom záleží, oceňujeme pak i další podobnou práci pro obec, jsme spokojenější a snadněji hledáme řešení.

  Konkrétní přání a tužby lidí jsem zatím nesbíral. Ale hodně souzním s obnovením nádrže pod Svatováclavskými lázněmi. Bývalo to fajn koupaliště. (Navíc k tomu místu mám i jakési citové pouto, jako sedmiletý jsem se tam topil a přežil jsem díky Vráťovi, nápadníku mé nejstarší sestry, který mě vytáhl a vylil ze mě vodu.) Je to místo, na které by se mohla vypsat architektonická soutěž. Jednotlivé návrhy by mohli hodnotit přímo občané… Tady vidím prostor pro dobrovolnickou práci.

Autor fotografie: Adam Čapek

  Že město dosud není propojené pěšími stezkami třeba například s Lázněmi, s hřbitovem a s humny a lesy za nimi považuju za smutné. Nebo se těžko chápe, že v místech celkem obstojných slavně budujeme honosné chodníky, zatímco místa vyloženě chodecky nebezpečná zůstávají neřešená. Dobrou sítí pěších a cyklistických komunikací bychom totiž dali podmínky pro spoustu zdravých počinů. Vůbec bych Jílovsko viděl spíš jako oblast výjimečnou. Podle mě jsme na jakési křižovatce, kdy buď dovolíme, aby Jílové splynulo s okolím v přípražské aglomeraci, nebo se rozhodneme pro kontrast s ní.

Prozdradíš nám, co bychom si měli vzít z tvého životního motta: „Odpad je zdroj. Život je koloběh?“

  🙂  To není žádné životní motto. To je jen můj volební slogánek a inspirace. Ale jo, něco mého to vystihuje. Že jsem důsledný třídič a že jsem asi i tak vychovaný, aby toho po mně moc nezbylo; takový skautský nebo indiánský imperativ, že po tobě v krajině, když v ní žiješ, nezbude nic viditelného; má to v sobě i nějaké bezpečnostní rysy.

Autor fotografie: Adam Čapek

  Ale taky tím chci připomenout, že jsme součástí koloběhu, doplnit do systému kus pokory, že po nás samých toho moc nezbude, že si do hrobu nic nevezmeme, že mnohem víc patříme my do přírody, než že bychom jí měli panovat. Cykly a koloběhy jsou patrné ve všem živém i neživém, od potravního řetězce po biochemické pochody na úrovni buňky, od termodynamiky po duchovní nauky. Asi jsem to zvolil, když jsem hledal, co mě vede k pokoře. Nejvíc je to asi uvědomění si koloběhu. A pokory a respektu je podle mého ve veřejném rozhodování třeba.

  Že odpad je zdroj, je trochu banální tvrzení. Ale pro Jílové to zdroj vždycky byl. (Jak se s penězi z radlických skládek naložilo, je jinou otázkou.) Co se odpadového hospodářství města týče, mám představu velmi účinného, šetrného, pro občany finančně přitažlivého a sociálně rozvíjejícího systému. Lepší je peníze šetřit, lepší je nevozit tuny materiálu sem tam, je lepší zaměstnat místní lidi, je lepší postarat se, aby odpad byl pro lidi zdrojem, nikoli náklady navíc. Úplně bezplatné to nebude, ale nesrovnatelně vkusnější a inteligentnější rozhodně.

Jak to vidí… Zuzana Topiarzová

Zuzko, tvoje motto zní: „Kvalitu našich životů nelze poměřovat pouze tržními hodnotami.“ O čem podle tebe tedy je kvalita života?

Kvalita života je těžko definovatelný a velmi široký pojem. Abychom se cítili ve své kůži komfortně, záleží na různých podmínkách. Například zda jsme fyzicky a psychicky zdraví, materiálně nestrádáme, žijeme ve spokojených sociálních vztazích apod. Jakýmsi měřícím přístrojem je náš osobní žebříček hodnot, jehož prizmatem nahlížíme na  svět okolo nás. To, zda jsme šťastní, či spokojení posuzujeme pouze subjektivně a zcela individuálně. Neexistuje jednotná definice, co to kvalita života je, protože životní realita každého z nás je jiná.

 

Pro mě osobně je důležitý kromě zmíněných aspektů také vliv okolního prostředí a především vztah k místu (k domovu), které nás ať chceme nebo nechceme, do určité míry formuje. Záleží mně jak na krajině, která nás obklopuje, tak i na prostředí, které utváříme my lidé. Jedinec i společnost by měli hledat rovnováhu mezi člověkem a přírodou a nenadřazovat donekonečna jen svůj prospěch, což vede k neudržitelnému rozvoji. Lidský růst nemůže být bez pravidel….

 Pod pojmem „rozvoj obce“ si  nepředstavuji developerskou zástavbu, která bezohledně nerespektuje přírodní charakter lokality ani okolní zástavbu. Projekty musí vznikat ve spolupráci s erudovanými urbanisty, kteří  kultivovaně utvářejí  a rozvíjejí  město  jako funkční a vyvážený celek.

Ve veřejném prostoru bych uvítala vstřícný dialog správy města s občany o společných záležitostech, který by vedl ke zlepšení vztahů, k efektivnějšímu fungování a větší transparentnosti.

Postrádám větší spoluodpovědnost občanů za sdílené prostředí, jejichž odpovědnost často končí pouhým vhozením volebního lístku do urny.

Založením jsem patriot a moc bych si přála, abychom my, kteří zde máme své domovy, tady žili s pocitem sounáležitosti a mohli být  právem na toto místo hrdí.

Jak to vidí… Monika Beštová

Moniko, při tvé práci se setkáváš s velkým množstvím lidí. Co jim podle tvého názoru v Jílovém a přidružených osadách chybí a mělo by se zlepšit?

Nejčastěji slyším povzdechnutí nad tím, že chybí dostatečné zázemí pro sportovní a volnočasové aktivity pro děti a dospělé. Slýchávám výhrady k tomu, že již spoustu let neexistuje efektivní propojení autobusové a vlakové dopravy. Mnoha lidem, stejně jako mně vadí parkovací plocha na náměstí přímo uprostřed historického centra. V poslední době se také ozývají obavy z výstavby dálnice D3.

2. Jaké přírodní krásy v místě, kde žije tvoje rodina, jsou tvému srdci nejbližší?

Jílové je krásné město s bohatou historickou minulostí zasazené do překrásné krajiny. To jsou jeho přednosti a tak by to mělo i nadále zůstat. Zdejší zachovalá příroda přímo vybízí k výletům, které také často s dětmi podnikáme. Z Jílového vede několik stezek s působivými vyhlídkami. S dětmi si rádi vystoupáme na rozhlednu Pepř, odkud máme město s jeho červenými střechami jako na dlani. Nemohu říct, které místo je mi nejbližší, ale moc ráda navštěvuji vyhlídku Třeštibok. Už samotná cesta na vrchol potěší každého milovníka přírody.

Velmi si vážím činnosti Okrašlujícího spolku, jehož členové zcela dobrovolně toto město a jeho okolí zvelebují tím, že například pečují o ochranu památek, vysazují stromy, chrání rostliny a živočichy. Na vycházkách se často setkávám se důkazy jejich bohulibé činnosti. Nelze nezmínit více než dvacetiletou práci sdružení Krajina 2000, kterému není lhostejná naše budoucnost.

Máš tři dospělé děti a pět vnoučátek. Které nabízené aktivity ve městě tvá vnoučata využívají? Myslíš si, že by se měly stávající možnosti aktivit určených pro děti rozšířit?

V souvislosti s touto otázkou mě napadá jeden zarostlý a neudržovaný kout přírody v blízkosti mého zaměstnání. Jedná se o dnes již zaniklé Svatováclavské lázně, které kdysi vyrostly u pramene léčivé vody, který údajně v 18. století vrátil zrak jednomu jílovskému občanovi. Dnes se tu zachovala již jenom kaple. Toto místo má zvláštní tajemnou atmosféru a kdyby se upravilo, mohlo by sloužit společně s restaurací jako rekreační a odpočinkový komplex. Je dostatečně velké, aby se našel i prostor pro vybudování takzvaného chytrého hřiště se zábavně-vzdělávacími prvky.

Jak to vidí… Libuše Holzbachová

Libuško, ty jsi velice aktivní dáma. Co by se podle tebe mělo zlepšit v Jílovém, aby občané mohli lépe využívat svůj volný čas?

Už z několika zdrojů jsem slyšela, že by sportovně založení občané uvítali cyklostezku. Také si myslím, že chybí přírodní koupaliště, které by v zimě mohlo posloužit jako kluziště.

Dozvěděli jsme se od tebe, že máš v Lukách hluboké kořeny. Jak dlouho tu tvoje rodina žije a čeho si zde nejvíce vážila?

Moje rodina, pokud vím, žila v Lukách už v 19. století. Byli to především zemědělci, kteří hospodařili na statku v Podloučí. Jako jediní měli ve stáji napáječky z čerstvou vodou z pramene studánky.  Moje prateta postavila hospodu, ve které vařila italským dělníkům při stavbě železnice. Hospoda s menší úpravou stojí u nádraží v Lukách dodnes a moje prateta shlíží na hosty z velkého obrazu.

Jsi členkou Osadního výboru Luka, co vás  občany nejvíce ve vaší osadě trápí a naopak co vám dělá největší radost?

Jako členka OV často řeším stížnosti občanů na zanedbané okolí silnice i místních komunikací. Trápí nás také nulová koncepce rekonstrukce a rozvoje vodovodní sítě a hlavně řešení odpadních vod. Chybí také chodníky, které nám radnice slibuje už několik let. Důvodů k radosti z provedených realizací je poskrovnu, snad jen vyhlídka výstavby dětského hřiště a v současné době  nové pojetí svozu tříděného odpadu.

Jak to vidí… Vladimír Albrecht

Vladimíre, povoláním jsi akademický malíř ? Kde čerpáš inspiraci pro své obrazy?

Jílovsko není mým rodným krajem, bydlím zde od roku 1997. Žije se mi tady s rodinou hezky a stále jsem okouzlen půvaby zdejší přírody. Rád chodím na Boží skálu, odkud se otevírají překrásné výhledy. Často vyrážím přes Hornopožárské lesy až do Týnce nad Sázavou. Těch míst v našem okolí je nespočet. Ocením například západ slunce nad vrchem Pepř, nebo řeku Sázavu v proměnách denních a ročních dob. Velkou inspiraci mi také poskytuje naše zahrada – kvetoucí tulipány, pivoňky, růže, šeříky, …

Tvoje postoje vypovídají o vztahu k místu, kde žiješ. Čeho bychom si měli vážit a jaké téma považuješ momentálně za zásadní ? 

Neznám hezčí krajinu, než je ta naše česká. Její destrukce  probíhá napříč celou republikou. Jako kdyby nestačily probíhající změny klimatu, které  jsou  z velké části způsobeny nepochybně vlivem člověka a mají  zásadní dopad  na ekosystémy. Pokud by došlo k výstavbě dálnice D3, byla by nenávratně narušena památná krajina Posázaví. Považoval bych  za katastrofu, kdyby „dílo“ vytvářené miliardy let bylo zničeno. Tento skvost nemůžeme vyměnit za několik tun cementu!

Jak to vidí… Pavel Hrabec

Motto, se kterým kandiduješ za naše hnutí, zní: „Je čas na změnu, pomůžete nám ji prosadit?“  Co tím myslíš? 

Je potřeba změnit způsob rozvoje města. Ten současný je velmi hektický a do budoucna neudržitelný. Vyvolává řadu velkých a rychlých investic do infrastruktury města. Znehodnocuje život lidí v přilehlých starších zástavbách i okolní krajinu. Navíc ze všeho profitují především developeři.
Investice z rozpočtu musí být spravedlivěji rozdělovány mezi město a připojené osady. Osady zastoupené osadními výbory jsou často jen chudými příbuznými, které musí často několik roků žebrat i o malé investice.
Na řadě míst chybí vodovod, jinde je v havarijním stavu a chybí i řešení likvidace splaškových vod.


Zlepšit by se měl i přístup vedení města a některých odborů úřadu k řešení žádostí občanů. Často jde o jednoduché záležitosti, u kterých chybí jen zájem a ochota. Dané slovo musí platit, je to základ důvěry a dobrých vztahů.

Více než dvacet roků se se zabýváš problematikou výstavby dálnice D3 a snažíš se zabránit její realizaci. Snažíš se také řešit dopravní problémy ve městě a nedostačující kapacitu parkovišť?

Chceme podpořit vybudování parkoviště na volné ploše za parkem u muzea. Je to v dosahu centra města a v parku se pořádá často řada kulturních akcí. Obě parkoviště na náměstí už kapacitou nestačí. Pro druhé nové parkoviště chceme dojednat s novým vlastníkem nemocnice odkoupení části pozemku, aby auta mohla parkovat kolmo k ulici 1. Máje. To využijí především lidé ze sídliště.

Většina lidí také ani neví, že je ohroženo parkování proti pneuservisu. Část zastupitelů města připouští změnu územního plánu ve prospěch výstavby domů na tomto pozemku. Dokonce k tomuto záměru byla zpracována předběžná studie. Naše sdružení nezávislých kandidátů Jílovsko pro lidi chce toto parkoviště zachovat, upravit jeho povrch i přilehlou zeleň.

Nabízíme také řešení způsobu parkování v lokalitě ,, Na Pískách“, kde budou moci zaparkovat nejen rodiče, kteří vezou děti do školky, ale také lidé jedoucí k lékařům a do lékárny. V rámci našeho volebního programu budeme podporovat zvýšení využívání veřejné hromadné dopravy a její zlepšování. Jsme ale realisté a vidíme, že množství aut parkujících ve městě stoupl. Ještě nějakou dobu potrvá, než se pro lidi stane pohodlnější a výhodnější hromadná doprava a aut ve městě začne ubývat.

Pavle, působíš osm roků jako opoziční zastupitel města a máš přehled o tom, co se za tu dobu udělalo a představu, co by se udělat mohlo. Co by to mělo být?

Je potřeba co nejdříve postavit novou tělocvičnu adekvátní velikosti pouze pro potřebu základní školy. Nikoliv velkou sportovní halu o jejíž výstavbu se pokoušelo současné vedení města. Kvůli této obrovské investici uvažovali i o zadlužení města. Po realizaci stavby školní tělocvičny by měla následovat rekonstrukce té staré. Chybou byla centralizace školství ve městě formou přístaveb. Celá lokalita přišla o svůj klid a doprava dětí do školy způsobuje kolaps.

V rámci nového územního plánu města najdeme nové klidné místo pro budovu mateřské školky a prvních tříd základní školy s možností alternativního školství. Podpoříme rekonstrukci městského domu ,,Šmelcovna“, jejímž přínosem bude větší sál pro kulturní akce lépe přístupný i pro starší občany. Zároveň tím město získá prostor pro vyřizování dalších administrativních úkonů a lepší zázemí pro pracovníky technického zabezpečení města. Pro větší bezpečnost chodců v našem městě budeme pokračovat i ve výstavbě nových chodníků.

Chceme revitalizovat zanedbaný prostor Lázní, který bude propojen chodníky, různými stezkami a opravenými cestami s dalšími odpočinkovými místy ve městě i okolí. Celý systém okruhů poskytne možnost relaxace jak pro pěší, tak i pro cyklisty. Součástí odpočinkových míst by měli být i další herní prvky pro děti. V připojených osadách se zasadíme o vybudování nových vodovodů, dešťové kanalizace a řešení likvidace splaškových vod. Také o opravy komunikací a chodníků. Ve výčtu potřebného by se dalo dlouho pokračovat. Toto je jen malá ukázka, abyste si mohli udělat představu o našem přístupu k městu.

Jak to vidí… Jitka Velíšková

Jitko, o tobě je známo, že ti není jedno, co se kolem tebe děje. Jsi velmi energický člověk a představuješ “občanskou společnost“ v tom nejlepším slova smyslu. Čemu teď nejvíc věnuješ svůj čas?

Práce

Času  mám málo, potřebovala bych ho více. Denně dojíždím  do zaměstnání do Prahy a tak mohu každý den posoudit problémy s dopravou. Někdy je to opravdu výživné, pokud se stane cokoli na Pražském  okruhu, tak se kompletně zastaví doprava jak na dálnici, tak i na objízdných trasách. Při optimálním provozu mi cesta do Prahy trvá 35 minut, pokud nastane problém, tak  i 1,5 hod.

Psi

Jak už to v životě chodí, bláznivým pejskařem jsem  se stala náhodou. Psi jsou součástí naší  rodiny a mají  své potřeby a  proto se jim snažím věnovat 2 – 3 hodiny denně.  Procházíme se po nejhezčích místech v Posázaví, miluji Třestibok, Hadí skálu, Záhořanské údolí, Posázavskou stezku a osady kolem Sázavy.

Volejbal

V současné době si s letitými kamarády zahraji už pouze příležitostně. Ráda ale  navštěvuji osadní turnaje v okolí, které se konají v  úžasných lokalitách se skvělou atmosférou. Organizace těchto turnajů je postavena na dobrovolnosti a obětavosti. Kdo do těchto míst  jednou zavítá, tak se pravidelně vrací. Jejich devizou je hlavně klid a překrásná příroda. Člověk tak má možnost v našem uspěchaném čase, vrátit  se zpět o několik desítek let. Kde najde člověk  skanzen vzdálený pouhých 30 km od Prahy?

O to víc mě mrzí, že se do záchrany tohoto území zapojují lidé z osad velmi sporadicky, anebo vůbec. Jezdí sem desítky let mnohdy do chat zděděných po svých předcích, a přitom jim tak málo záleží na zdejší krajině. Nezajímají se, zavřou se ve svých osadách, kde si žijí svůj osadní život. Informací mají všude dost, ale se záchranou této oblasti nám nepomáhají.

Dálnice D3

Dost času se věnuji osvětě v oblasti Luka pod Medníkem – Petrov – Kamenný Přívoz. Při procházkách se psy se potkávám zdejší obyvatele a turisty. Pokud je příležitost, tak je informuji o tom, co se v dané oblasti chystá. Mnoho lidí nic netuší o plánované výstavbě dálnice. Mnozí si myslí, že stavba je již rozhodnuta a nemá cenu se tím zabývat. S tímto názorem nesouhlasím a snažím se, ač jako „náplava“ chránit naši krajinu pro další generace. Často slýchám odpovědi typu: „Mě už to nezajímá, doufám, že se toho nedožiji, apod…“ Je naší povinností předat dětem, vnoučatům zachovalé prostředí  k životu, která má nevyčíslitelnou přírodní hodnotu. Část Posázaví mezi Pikovicemi a Kamenným Přívozem patří k tomu nejkrásnějšímu, co znám a vůbec si nedovedu představit, že by toto údolí mělo být zničeno nesmyslnou stavbou D3, která se navíc do těchto míst vůbec nehodí a nepatří sem. I já jsem se kdysi o  plánové dálnici dozvěděla náhodou, když jsem u řeky Sázavy potkala Pavla Hrabce, který vylepoval plakáty na akci „ Pouť krajinou, která možná nebude .“ Tato akce byla spojena s  velmi poučnou besedou s Václavem Cílkem. Od té doby věnuji této činnosti většinu svého volného času. Bolí mě u srdce, kdykoli si jenom představím, že by nám nad hlavami ve výšce 108 metrů vysokého mostu duněla převážně tranzitní doprava. Dálnice doslova nasávají desítky tisíc aut navíc a lidé se ze svých domovů do Prahy za  prací  stejně dříve nedostanou.

Máš mnoho přátel a zajímavých známých. Jaké lidské vlastnosti  považuješ v životě za důležité a které lidem v dnešní době schází?

To je celkem těžká otázka. V první řadě potřebuji lidem věřit. Mám ráda lidi se smyslem pro humor. Obdivuji poctivou práci a pracovitost. Ráda trávím čas s těmi, kteří mě někam posunou. Takové to plácání o ničem, není  pro mě. Vážím si vlastností jako jsou skromnost, pokora, ohleduplnost  a odhodlání sem tam udělat něco nezištně pro druhé.

Člověk se rodí s určitou genetickou výbavou a každý z nás  je jedinečný. Chápu život jako příležitost na sobě pracovat.  Sama mám spoustu chyb, ale snažím se být lepším člověkem.

Změna je život. Přibliž nám, jakou změnu podle tvého názoru naše město a osady potřebují?

Nemám ráda plané sliby, kterých se nám  v současné době dostává více, nežli bychom si přáli. Sama nejsem  netečná k místu, kde žiji a proto považuji za důležité, aby se lidé o své obce začali starat a nenechávali rozhodnutí pouze na úřednících. Vidím velkou změnu v Lukách od té doby, co funguje osadní výbor. Opravily se silnice, vyčistily příkopy. Jsem jim za to vděčná. Nelíbí se mi naše „ Euronádraží“, nicméně zde máme alespoň dřevěnou zastávku ČD, namísto nějaké typizované.

Co ti v Lukách chybí a co vnímáš jako problém?

Chybí nám tu kanalizace, myslím si, že bychom si ji  zasloužili. V celé oblasti je málo vody. Uvítala bych podporu zadržovaní vody v krajině a motivování obyvatel k šetrnosti.

Většinu života jsem nevlastnila automobil  a velmi dobře si pamatuji na situace, kdy jsem byla závislá  pouze na veřejné dopravě. Pro spoluobčany bez auta, či osoby starší, nemocné nebo žijící sami nastává s dopravou problém tehdy, když se například potřebují dostavit včas k lékaři, nebo si něco v dané době zařídit v Jílovém. To, co autem trvá 5 minut, je pro nemobilní občany záležitost na celé odpoledne.  A každý si o pomoc říci neumí. Proto potřebujeme kvalitní dopravu pro obyvatele, ne pro tranzit a kamiony.

Chybí podpora místních firem a drobných živnostníků, například pěstitelů ovoce a zeleniny, či producentů regionálních potravin.

Přála bych si  chytrou vesnici, která bude v okrese Praha-západ tou „nej“. Potenciál tu rozhodně je!

Přát si můžeme ledacos a proto nezapomínejme, že úředník je člověk, kterého si platíme ze svých daní a měl by dělat maximum pro lidi a řádně hospodařit se svěřenými prostředky.

Social media & sharing icons powered by UltimatelySocial