Blog

Město Jílové u Prahy se  dne  16. ledna stalo opět místem setkání příznivců Alternativy D3 a  odpůrců kontroverzního projektu středočeské dálnice D3. Účast předčila očekávání, nemalá část zájemců o informace se ani nedostala do plně obsazeného sálu kulturního centra.

Alternativa středočeské D3 je nezávislá iniciativa občanů, spolků a obcí. Odmítá v mnoha ohledech škodlivý projekt středočeské dálnice D3 a usiluje o urychlené řešení skutečných dopravních problémů v našem regionu na místo navyšování dopravní kapacity pro transevropský tranzit. Tato iniciativa hájí zájmy celého dotčeného území.

Vzhledem k obrovským rizikům  a vadám projektu dálnice, který ŘSD prosazuje, se mohou občané i obce obracet  na tuto iniciativu pro podporu a odbornou pomoc. Pokud chcete znát další podrobnosti, či máte-li nějaké otázky anebo se  necítíte k napsání oficiální námitky ve odpovídající formě, posílejte své podněty jakkoliv zformulované ještě před územním řízením na adresu info@alternativad3.cz – rádi se jimi budou zabývat a případné námitky  Vám  pomůžou  správně připravit. Odpovědi na otázky „Co může obec, spolek, vlastník dotčeného pozemku dělat proti SD3 ? “ najdete  zde : http://www.alternativad3.cz/podpora-pro-vas/.

Na setkání s Alternativou jsme se dozvěděli zásadní informace, cituji:

Obce, vlastníci pozemků a občané by neměli podléhat tlaku stavitelů a propagátorů středočeské části dálnice D3. Nic není ještě definitivně rozhodnuto! Zveme i vás, abyste se podíleli na rozhodování o území, v němž žijete. Věříme, že je v  naší moci tato řešení společně prosadit.

V současné době je před námi hlavní rozhodovací řízení a nejvýznamnější „bitva“, která pravděpodobně rozhodne – totiž řízení o umístění stavby (tzv. územní řízení)  Na toto řízení je třeba se důkladně připravit a proto budeme velice potřebovat vaši podporu.

Pokud byste chtěli  podpořit naší práci, můžete nám zaslat jakoukoliv finanční částkou na transparentní účet u Fio banky číslo: 2600996955/2010. Peníze využijeme především na služby právníků, odborné studie aj., abychom mohli co nejlépe doložit fakt, že projekt středočeské dálnice D3 je nesmysl, uměle vytvořená potřeba a velký tunel do veřejného rozpočtu!

Pro Jílovsko pro lidi  Zuzana Topiarzová  

Jiří, jsi lékař s psychosomatickým zaměřením. Díky tomu vidíš příčiny nemocí dřív než si je pacient uvědomí. Má i naše město nějaké problémy, které stojí za to léčit?

  Psychosomatika, aspoň z mého pohledu, se týká mnohem více příběhu než jednoduché vazby příčina – následek. Když občas terapeut zahlédne domnělou příčinu nemoci, ještě vůbec to nemusí znamenat posun v uzdravování; nejdřív ta „příčina“ musí stonajícímu dávat smysl, zapadnout do jeho příběhu, do příběhu příznaku, stonající ji musí pojmenovat sám, aby to začalo fungovat – teprve pak se může rozhodnout, že s tím něco udělá, že se začne uzdravovat. Pozoruju, že k uzdravování zřídkakdy dojde po objevu „té“ příčiny, mnohem častěji se uzdravujeme, když ovlivníme (často nepatrně) několik menších příčinek, které stojí vzájemně provázané jakoby v kruhu nebo spíš v prostorové síti. Jinými slovy úzdrava nastává nejsnáze, když podnikneme několik dílčích změn na úrovni cirkulární kauzality. Ale to léčení stejně nastává z člověka samého, ne z terapeuta, ten je nanejvýš průvodcem, pomocníkem při stavbě jakéhosi mostu od nemoci ke zdraví.

  Promiň, musel jsem se tady trochu zdržet, aby psychosomatika nebyla chápána jako způsob „my víme vše nejlíp“, jako nějaká zázračná jasnovidná všespásná okamžitá technika. Je to obyčejná cesta k sobě samému – někdy snadná a jasná, někdy klopotná; protože každý jsme jedinečný.

  Vidět příčinu neduhu ještě nemusí znamenat, že zvolíme správné řešení. Chci říci, že optimální řešení se musí zrodit. Zespodu. Zevnitř ven. K tomu je potřeba nejdřív otěhotnět; tedy dopřát klid, čas, prostor, podporu a komunikovat. A ti pečující, autority (terapeuti, vláda, úředníci, učitelé…) tomu můžou přispět nejlépe tak, že pro to zajistí podmínky. (Úzdrava, hojení, léčení není nic jiného než mobilisace vlastních zdrojů za více či méně vhodných podmínek.) Často to vidíme, jak nějaké nepochybně dobře míněné rozhodnutí dopadne, když ho uděláme svrchu, z moci autority, když nepočkáme, až se zrodí poté, co jsme nastavili podmínky. Typicky jsou to od stolu načrtnuté a vydlážděné chodníky v parcích, místo aby si je lidi nejdřív do trávníku vyšlapali sami a dláždilo se definitivně dle jejich vůle. Protože oni si je lidé stejně vyšlapou podle svého, jen to v tom prvním případě bude vypadat hloupě a hnusně, protože to vyšlapané bude vedle nepoužívaného a zbytečně vydlážděného. A to bych bral jako příměr pro další oblasti. Lidi si volí dle svého gusta. A dobrá vláda se pozná podle toho, že většině spíš neškodí a spíš buduje dobré podmínky.

  Jestli má naše město problémy? Jistě. Leccos každý z nás považuje za hloupé, nemotorné, diletantské, nedotažené, obtěžující. S tím lze pracovat. Ale též je třeba počítat s tím, že v určité míře takové věci budeme potkávat při jakékoli městské vládě. Mně jde spíš o to, abychom si ujasnili, jaké podmínky pro jaký život na Jílovsku chceme. Zajímá mě ale i ta mlčící většina. Chybí mi tu hledání způsobů a nástrojů, jak slyšet ty, co z nejrůznějších důvodů slyšet nebývají. Nelíbí se mi, když hlasitá menšina překřičí a prosadí řešení, s kterým pak většina nesouhlasí. Chybí mi tu odpovědnost vůči těm, co už tu žijí, co už svým předchozím příchodem jisté podmínky zvolili. Podle mého se některé věci vylučují. Nemůžeme chtít zároveň prostupnou krajinu, v noci temnou oblohu a během nerušeného spánku otevřené okno a přitom chtít být za pár hodin u Jadranu a nabo na Baltu nebo zároveň snít iluzi, že budu vlastním vozem v Praze dříve než za hodinu. Tedy chtít to můžeme, ale reálné to není.

  Moji rodiče se na Jílovsku usadili kvůli krajině a kvůli čistému vzduchu; tedy taky kvůli práci a kvůli vstřícnosti místních lidí a venkovskému rázu Radlíku, ale ty první dvě věci byly jakousi podmínkou, nezbytností pro život. A i já volím a oceňuju podmínky pro život a pro zdraví. A ty jsou jasné. Ze široka vzato: voda, vzduch, světlo, země. Tedy minimum prachu, minimum hluku, inverse bez smogu, ve dne slunce a déšť, v noci tma a hvězdy, prostupná krajina, stromy, zádržky vody, blízko řeka i les a ideálně v zimě sníh na běžky…

  A co ve městě tedy léčit? Asi nejdřív bych léčil komunikaci lidí s centrem. Zaměřil bych se na aktivní zájem radnice o názory občanů. Zřídil bych nějakou zeď nářků. Kamennou i elektronickou. A nářky lidí bych se zabýval.

Ve svém volném čase působíš v mnoha místních spolcích a setkáváš se s dalšími aktivními lidmi. Jaké jsou jejich přání a tužby, které by Jílové obohatily?

  Velký potenciál je právě v občanské společnosti. Když město nastaví podmínky a vhodně podpoří spolky, pak taková spolupráce dokáže uspořit nemalé komunální prostředky. Ve spolcích je ta iniciativa. A často je v nich i ochota konat obecné blaho. Třeba jílovští okrašlovači mají velký pracovní potenciál a výsledky jsou i vidět.  (Tedy úklid před Normou je trošku sisyfovská práce. 🙂 ) Dobrovolnická práce má mnoho přesahů, ten hlavní spatřuju v tom, že uděláme-li něco vlastníma rukama, víc nám na tom záleží, oceňujeme pak i další podobnou práci pro obec, jsme spokojenější a snadněji hledáme řešení.

  Konkrétní přání a tužby lidí jsem zatím nesbíral. Ale hodně souzním s obnovením nádrže pod Svatováclavskými lázněmi. Bývalo to fajn koupaliště. (Navíc k tomu místu mám i jakési citové pouto, jako sedmiletý jsem se tam topil a přežil jsem díky Vráťovi, nápadníku mé nejstarší sestry, který mě vytáhl a vylil ze mě vodu.) Je to místo, na které by se mohla vypsat architektonická soutěž. Jednotlivé návrhy by mohli hodnotit přímo občané… Tady vidím prostor pro dobrovolnickou práci.

  Že město dosud není propojené pěšími stezkami třeba například s Lázněmi, s hřbitovem a s humny a lesy za nimi považuju za smutné. Nebo se těžko chápe, že v místech celkem obstojných slavně budujeme honosné chodníky, zatímco místa vyloženě chodecky nebezpečná zůstávají neřešená. Dobrou sítí pěších a cyklistických komunikací bychom totiž dali podmínky pro spoustu zdravých počinů. Vůbec bych Jílovsko viděl spíš jako oblast výjimečnou. Podle mě jsme na jakési křižovatce, kdy buď dovolíme, aby Jílové splynulo s okolím v přípražské aglomeraci, nebo se rozhodneme pro kontrast s ní.

Prozdradíš nám, co bychom si měli vzít z tvého životního motta: „Odpad je zdroj. Život je koloběh?“

  🙂  To není žádné životní motto. To je jen můj volební slogánek a inspirace. Ale jo, něco mého to vystihuje. Že jsem důsledný třídič a že jsem asi i tak vychovaný, aby toho po mně moc nezbylo; takový skautský nebo indiánský imperativ, že po tobě v krajině, když v ní žiješ, nezbude nic viditelného; má to v sobě i nějaké bezpečnostní rysy.

  Ale taky tím chci připomenout, že jsme součástí koloběhu, doplnit do systému kus pokory, že po nás samých toho moc nezbude, že si do hrobu nic nevezmeme, že mnohem víc patříme my do přírody, než že bychom jí měli panovat. Cykly a koloběhy jsou patrné ve všem živém i neživém, od potravního řetězce po biochemické pochody na úrovni buňky, od termodynamiky po duchovní nauky. Asi jsem to zvolil, když jsem hledal, co mě vede k pokoře. Nejvíc je to asi uvědomění si koloběhu. A pokory a respektu je podle mého ve veřejném rozhodování třeba.

  Že odpad je zdroj, je trochu banální tvrzení. Ale pro Jílové to zdroj vždycky byl. (Jak se s penězi z radlických skládek naložilo, je jinou otázkou.) Co se odpadového hospodářství města týče, mám představu velmi účinného, šetrného, pro občany finančně přitažlivého a sociálně rozvíjejícího systému. Lepší je peníze šetřit, lepší je nevozit tuny materiálu sem tam, je lepší zaměstnat místní lidi, je lepší postarat se, aby odpad byl pro lidi zdrojem, nikoli náklady navíc. Úplně bezplatné to nebude, ale nesrovnatelně vkusnější a inteligentnější rozhodně.

Zuzko, tvoje motto zní: „Kvalitu našich životů nelze poměřovat pouze tržními hodnotami.“ O čem podle tebe tedy je kvalita života?

Kvalita života je těžko definovatelný a velmi široký pojem. Abychom se cítili ve své kůži komfortně, záleží na různých podmínkách. Například zda jsme fyzicky a psychicky zdraví, materiálně nestrádáme, žijeme ve spokojených sociálních vztazích apod. Jakýmsi měřícím přístrojem je náš osobní žebříček hodnot, jehož prizmatem nahlížíme na  svět okolo nás. To, zda jsme šťastní, či spokojení posuzujeme pouze subjektivně a zcela individuálně. Neexistuje jednotná definice, co to kvalita života je, protože životní realita každého z nás je jiná.

 

Pro mě osobně je důležitý kromě zmíněných aspektů také vliv okolního prostředí a především vztah k místu (k domovu), které nás ať chceme nebo nechceme, do určité míry formuje. Záleží mně jak na krajině, která nás obklopuje, tak i na prostředí, které utváříme my lidé. Jedinec i společnost by měli hledat rovnováhu mezi člověkem a přírodou a nenadřazovat donekonečna jen svůj prospěch, což vede k neudržitelnému rozvoji. Lidský růst nemůže být bez pravidel….

 Pod pojmem „rozvoj obce“ si  nepředstavuji developerskou zástavbu, která bezohledně nerespektuje přírodní charakter lokality ani okolní zástavbu. Projekty musí vznikat ve spolupráci s erudovanými urbanisty, kteří  kultivovaně utvářejí  a rozvíjejí  město  jako funkční a vyvážený celek.

Ve veřejném prostoru bych uvítala vstřícný dialog správy města s občany o společných záležitostech, který by vedl ke zlepšení vztahů, k efektivnějšímu fungování a větší transparentnosti.

Postrádám větší spoluodpovědnost občanů za sdílené prostředí, jejichž odpovědnost často končí pouhým vhozením volebního lístku do urny.

Založením jsem patriot a moc bych si přála, abychom my, kteří zde máme své domovy, tady žili s pocitem sounáležitosti a mohli být  právem na toto místo hrdí.

Moniko, při tvé práci se setkáváš s velkým množstvím lidí. Co jim podle tvého názoru v Jílovém a přidružených osadách chybí a mělo by se zlepšit?

Nejčastěji slyším povzdechnutí nad tím, že chybí dostatečné zázemí pro sportovní a volnočasové aktivity pro děti a dospělé. Slýchávám výhrady k tomu, že již spoustu let neexistuje efektivní propojení autobusové a vlakové dopravy. Mnoha lidem, stejně jako mně vadí parkovací plocha na náměstí přímo uprostřed historického centra. V poslední době se také ozývají obavy z výstavby dálnice D3.

2. Jaké přírodní krásy v místě, kde žije tvoje rodina, jsou tvému srdci nejbližší?

Jílové je krásné město s bohatou historickou minulostí zasazené do překrásné krajiny. To jsou jeho přednosti a tak by to mělo i nadále zůstat. Zdejší zachovalá příroda přímo vybízí k výletům, které také často s dětmi podnikáme. Z Jílového vede několik stezek s působivými vyhlídkami. S dětmi si rádi vystoupáme na rozhlednu Pepř, odkud máme město s jeho červenými střechami jako na dlani. Nemohu říct, které místo je mi nejbližší, ale moc ráda navštěvuji vyhlídku Třeštibok. Už samotná cesta na vrchol potěší každého milovníka přírody.

Velmi si vážím činnosti Okrašlujícího spolku, jehož členové zcela dobrovolně toto město a jeho okolí zvelebují tím, že například pečují o ochranu památek, vysazují stromy, chrání rostliny a živočichy. Na vycházkách se často setkávám se důkazy jejich bohulibé činnosti. Nelze nezmínit více než dvacetiletou práci sdružení Krajina 2000, kterému není lhostejná naše budoucnost.

Máš tři dospělé děti a pět vnoučátek. Které nabízené aktivity ve městě tvá vnoučata využívají? Myslíš si, že by se měly stávající možnosti aktivit určených pro děti rozšířit?

V souvislosti s touto otázkou mě napadá jeden zarostlý a neudržovaný kout přírody v blízkosti mého zaměstnání. Jedná se o dnes již zaniklé Svatováclavské lázně, které kdysi vyrostly u pramene léčivé vody, který údajně v 18. století vrátil zrak jednomu jílovskému občanovi. Dnes se tu zachovala již jenom kaple. Toto místo má zvláštní tajemnou atmosféru a kdyby se upravilo, mohlo by sloužit společně s restaurací jako rekreační a odpočinkový komplex. Je dostatečně velké, aby se našel i prostor pro vybudování takzvaného chytrého hřiště se zábavně-vzdělávacími prvky.

Libuško, ty jsi velice aktivní dáma. Co by se podle tebe mělo zlepšit v Jílovém, aby občané mohli lépe využívat svůj volný čas?

Už z několika zdrojů jsem slyšela, že by sportovně založení občané uvítali cyklostezku. Také si myslím, že chybí přírodní koupaliště, které by v zimě mohlo posloužit jako kluziště.

Dozvěděli jsme se od tebe, že máš v Lukách hluboké kořeny. Jak dlouho tu tvoje rodina žije a čeho si zde nejvíce vážila?

Moje rodina, pokud vím, žila v Lukách už v 19. století. Byli to především zemědělci, kteří hospodařili na statku v Podloučí. Jako jediní měli ve stáji napáječky z čerstvou vodou z pramene studánky.  Moje prateta postavila hospodu, ve které vařila italským dělníkům při stavbě železnice. Hospoda s menší úpravou stojí u nádraží v Lukách dodnes a moje prateta shlíží na hosty z velkého obrazu.

Jsi členkou Osadního výboru Luka, co vás  občany nejvíce ve vaší osadě trápí a naopak co vám dělá největší radost?

Jako členka OV často řeším stížnosti občanů na zanedbané okolí silnice i místních komunikací. Trápí nás také nulová koncepce rekonstrukce a rozvoje vodovodní sítě a hlavně řešení odpadních vod. Chybí také chodníky, které nám radnice slibuje už několik let. Důvodů k radosti z provedených realizací je poskrovnu, snad jen vyhlídka výstavby dětského hřiště a v současné době  nové pojetí svozu tříděného odpadu.