K návštěvě A. Babiše v Jílovém

Vládní delegace přijela do Jílového propagovat stavbu, která je zbytečná, a jejíž realizace spíše jen odvádí pozornost a prostředky od efektivnějšího řešení. Datum započetí výstavby, které zde padlo, je zcela nereálné.

Dne 17. července navštívil Jílové premiér A. Babiš v doprovodu ministrů dopravy a životního prostředí, ředitele Ředitelství silnic a dálnic a hejtmanky Středočeského kraje. Setkal se zde se starosty obcí ležících na trase středočeského úseku dálnice D3 a se zástupcem spolku Alternativa středočeské D3 (AD3). Veřejnost nebyla na jednání připuštěna a nemohla se zúčastnit ani tiskové besedy. Přesto se obyvatelé Jílového i dalších obcí na setkání dostavili a více než dvě hodiny cca 200 lidí vybavených transparenty demonstrovalo svůj odpor proti dálnici a ničení krajiny.

O co na uzavřeném jednání šlo? Premiérova cesta byla pojata jako propagace dálnice. V Jílovém premiéra konfrontovala AD3 se svými požadavky a také s vadami dálničního projektu, kvůli nimž by dálnice pro své okolí znamenala značnou hrozbu. Ačkoli premiér i ministři argumentům naslouchali se zájmem, na jednání, jež bylo v režii ministerstva dopravy, nebyl kritickému pohledu na dálnici dán dostatečný prostor. Potvrdil se tak stav, kdy protežování problematická dálnice absurdně zastiňuje potřebnou modernizaci silnice I/3, jež by dopravní problémy regionu mohla vyřešit podstatně levněji a v dohledné době – zatímco dálnice by tyto problémy spíše zhoršila, neboť by do daného území přitáhla další dopravu (včetně zahraničních kamionů) a způsobila by živelný rozvoj developerských projektů.

Na setkání premiér uvedl jako termín zahájení výstavby tohoto dálničního úseku rok 2024. Toto datum, které premiér získal z vyjádření Ministerstva dopravy, je však zcela nereálné. Schvalovací proces středočeské D3 je totiž – přestože se o dálnici mluví již několik desítek let – prakticky na samém začátku a nabírá zpoždění. Projekt má za sebou zanesení do zásad územního rozvoje Středočeského kraje (ZUR, aktuálně přezkoumáváno správním soudem), posouzení vlivu na životní prostředí EIA (ovšem připravené na základě zastaralých podkladů; proces EIA se bude částečně opakovat.). Nyní se připravuje dokumentace pro územní rozhodnutí (krátce po neúspěšném zahájení bylo přerušeno). Záměr dosud neprošel řízením o výjimkách z ochrany zvláště chráněných druhů. Záměr tedy neprošel ani územním řízením (včetně závazných stanovisek a vyjádření všech dotčených subjektů), nemá dokumentaci pro stavební povolení a pochopitelně ani stavební povolení a vypořádání vztahů s vlastníky dotčených pozemků.

Předseda AD3 Roman Andres situaci komentoval slovy: „Proč premiér hájí projekt, o kterém se předem ví, že je vadný, a který místní už téměř 30 let odmítají? Neodpověděl nám, jaká je ekonomická výhodnost podezřele vysoké investice 60 miliard Kč do středočeské D3 pro stát. Přitom už v dohledné době Jihočeský kraj obslouží dálnice D4, stávající silnice I/3 a IV. železniční koridor. Jaké přínosy vyváží tak obrovské náklady a ztráty?“ Podle AD3 se nejedná o ojedinělý přešlap, ale o systematickou snahu Ministerstva dopravy prosadit dopravní stavby bez ohledu na názory veřejnosti.

Proti stavbě dálnice se v tuto chvíli ostře staví již 11 obcí na trase a řada souvisejících správních úkonů je napadána soudně. Proti dálničnímu řešení se už v minulosti postavili další zástupci dalších politických stran (např. Věslav Michalik, STAN, starosta Dolních Břežan) či Josef Vacek (KDU-ČSL). Důležité je říci, že nejde o to, kdo by si dálnici přál či nepřál, o osobní sympatie či antipatie vůči stavbě. Jde o zákonný aspekt stavby, zda je projekt dobře připravený, zda ho jeho političtí propagátoři dostatečně znají a zda bude středočeská D3 pro území regionu i celé ČR a jeho obyvatele prospěšná. O tom lze dosti pochybovat.

Pavel Šidák Alternativa D3

Záznam z veřejné debaty v Jesenici

Velmi důležité setkání s místními občany, politiky a senátory se konalo dne 23. května v kulturním centru Jesenice u Prahy. Pro ty, kteří se problematikou středočeské části dálnice D3 zabývají, uveřejňujeme záznam celé debaty. Zazní mnoho argumentů, které by měly přesvědčit každého rozumného občana.

Jílovská dálnice okem motoristy

Převzali jsme skvělý článek pana inženýra Otakara Šmída dlouholetého dopisovatele Jílovských novin s trochu jiným pohledem na téma dálnice D3.

Petr Barták 20. 11. 2018 ve Světě motorů zkoumá, proč vázne výstavba dálnice D3. Neopakuje mantru o škodičích, jimž je milejší křeček než lidé, ale odhaluje obludnost projektu. Cituje manažera AF-CityPlan Jiřího Landu, že zatímco na D1, z Prahy do Brna se podařilo výstavbě tunelů zcela vyhnout, na D3 kolem Jílového je „přetunelováno“, což způsobuje nejen horentní investiční náklady, ale i časté uzavírky kvůli údržbě a poruchám technologie, spojené s náhradními trasami tranzitní dopravy okolními obcemi (včetně Jílového).

My pak dodáváme ztrátu pramenů ve Svatováclavských lázních, Kamenných Vratech, Studeném a Lukách pod Medníkem. Vyskytnou se ovšem tací, kteří mluví o výhodách dálnice, která zkrátí cestu do Prahy. Nerad se opakuji, ale dálnice zkrátí (když nebude ucpaná) o 5 minut cestu k Jesenici a pak nastane plížení ku Praze, mnohem pomalejší než dnes. Pro pár lidí bude ovšem výhodou prodej pozemků pro velkosklady. A ještě si připomeňme, že v celém světě, když už tunel, tak pokud možno vodorovný, zatímco k jílovskému exitu vedou ze severu i jihu tunely s maximálním přípustným stoupáním!


Vraťme se však ke Světu motorů. Podle Lenky Rezkové, mluvčí ministerstva dopravy, jsou investiční náklady v cenách roku 2015 bez DPH:
Jesenice-Jílové u Prahy 12,6 miliardy korun
Jílové u Prahy-Hostěradice 8,8 miliardy korun
Hostěradice-Václavice 11,1 miliardy korun.


Po zkušenostech z Blanky a D8 lze k roku 2030 předpokládat sumy asi dvojnásobné, srovnatelné například se státním dluhem nebo církevními restitucemi. A evropské dotace v té době už nebudou. Řešení se nabízí, jak známo, hned dvě, dálnice D4 (na Budějovice přes Písek) a zkvalitnit silnici I/3 od D1 k Meznu, jak ŘSD již dlouho slibuje: Vystřídaný třípruh s mimoúrovňovými křižovatkami, obchvaty obcí a zastropením mezi Benešovem a Konopišťským parkem.

Otakar Šmíd

Alternativa D3

Město Jílové u Prahy se  dne  16. ledna stalo opět místem setkání příznivců Alternativy D3 a  odpůrců kontroverzního projektu středočeské dálnice D3. Účast předčila očekávání, nemalá část zájemců o informace se ani nedostala do plně obsazeného sálu kulturního centra.

Alternativa středočeské D3 je nezávislá iniciativa občanů, spolků a obcí. Odmítá v mnoha ohledech škodlivý projekt středočeské dálnice D3 a usiluje o urychlené řešení skutečných dopravních problémů v našem regionu na místo navyšování dopravní kapacity pro transevropský tranzit. Tato iniciativa hájí zájmy celého dotčeného území.

Vzhledem k obrovským rizikům  a vadám projektu dálnice, který ŘSD prosazuje, se mohou občané i obce obracet  na tuto iniciativu pro podporu a odbornou pomoc. Pokud chcete znát další podrobnosti, či máte-li nějaké otázky anebo se  necítíte k napsání oficiální námitky ve odpovídající formě, posílejte své podněty jakkoliv zformulované ještě před územním řízením na adresu info@alternativad3.cz – rádi se jimi budou zabývat a případné námitky  Vám  pomůžou  správně připravit. Odpovědi na otázky „Co může obec, spolek, vlastník dotčeného pozemku dělat proti SD3 ? “ najdete  zde : http://www.alternativad3.cz/podpora-pro-vas/.

Na setkání s Alternativou jsme se dozvěděli zásadní informace, cituji:

Obce, vlastníci pozemků a občané by neměli podléhat tlaku stavitelů a propagátorů středočeské části dálnice D3. Nic není ještě definitivně rozhodnuto! Zveme i vás, abyste se podíleli na rozhodování o území, v němž žijete. Věříme, že je v  naší moci tato řešení společně prosadit.

V současné době je před námi hlavní rozhodovací řízení a nejvýznamnější „bitva“, která pravděpodobně rozhodne – totiž řízení o umístění stavby (tzv. územní řízení)  Na toto řízení je třeba se důkladně připravit a proto budeme velice potřebovat vaši podporu.

Pokud byste chtěli  podpořit naší práci, můžete nám zaslat jakoukoliv finanční částkou na transparentní účet u Fio banky číslo: 2600996955/2010. Peníze využijeme především na služby právníků, odborné studie aj., abychom mohli co nejlépe doložit fakt, že projekt středočeské dálnice D3 je nesmysl, uměle vytvořená potřeba a velký tunel do veřejného rozpočtu!

Pro Jílovsko pro lidi  Zuzana Topiarzová  

Rozšíření sběrného dvoru

V nejbližších dnech bude rada města schvalovat projekt rozšíření sběrného dvoru, na který se bude čerpat dotace. Příprava probíhá ke škodě věci na poslední chvíli, jelikož se o dotaci musí zažádat nejpozději začátkem příštího roku. Právě proto bychom měli mít na zřeteli budoucí projekty. Pavel Hrabec informoval o možném problému kolize tohoto projektu s projektem revitalizace Svatováclavských Lázní vedoucího odboru životního prostředí pana Šauera, který na projektu pracuje. Upozornil ho na nutnost posunutí hranice pozemku sběrného dvoru o 3 metry od odvodňovací stružky vedoucí podél silnice č. 104 (ulice Šenflukova). Tím vznikne prostor pro stezku procházející prostorem Svatováclavských Lázní. Tato stezka pro pěší i cyklisty je stěžejní pro budoucí projekt revitalizace lokality Lázní a také pro napojení dalších výletních tras.

Jako náhradní řešení nám bylo navrhnuto zatrubnění odvodňovací stružky podél silnice a vybudování chodníku na jejím místě. Tento návrh považujeme za nevhodný a nepřijatelný. Byla by to zbytečné náklady i práce. Z hlediska využití lze chodník oproti stezce pro cyklisty využívat i jinak. Je to také místo, kde pramení z vodní nádrže Jílovský potok. Přepad z nádrže je zatrubněn do prostoru rozšířeného sběrného dvoru a mohl by být kratší cestou vyveden do zmíněné odvodňovací stružky.

Požádali jsme proto radu města o zapracovaní této žádosti do projektu rozšíření sběrného dvoru.

Porada zastupitelů 15. 10. 2018

15. 10. 2018 proběhla porada zastupitelů města s tímto výsledkem:

Na setkání zastupitelů města se jednalo především o rozpočtu města Jílového u Prahy, který byl částečně opozicí kritizován. Pavel Hrabec urgoval chybějící investice do připojených osad, především vodovody, kanalizace a také nepřipravenost projektů k řadě potřebných investic. Pavel rovněž upozornil na chybějící výhled investic na celé volební období.

Dále rada města schválila členy komisí. Za naši stranu vstoupil do Komise pro stavební a územní plán Ing. Filip Kebrt, předsedou této komise je JUDr. Michal Bernard. Do komise pro Životní prostředí usedla za naši stranu paní Libuše Holzbachová, předsedkyní komise se stala paní Lenka Skřivanová a v komisi Kulturní a školské usedne paní Michaela Závodná. Předsedou této komise se stal pan Viktor Švec.

Další termíny schůzí zastupitelstva jsou 17. 12. a 28. 1. od 18 hodin. Jsou veřejné, takže všichni občané mají možnost je navštívit. Ze čtyř uchazečů na funkci tajemníka byla vybrána jediná možná kandidátka, která nastoupí do svého úřadu od prosince 2018.

Rozpočet města musí být ještě do jeho schvalování na prosincovém zastupitelstvu upraven, jelikož jsme zasílali zastupitelům i radě následné žádosti o úpravu v rozpočtu města pro rok 2019:

  1. Zpracování dokumentace o stavu vodovodů, splaškové a dešťové kanalizace ve všech připojených osadách se stanovením možností rekonstrukcí sítí stávajících a možnostech vybudování sítí nových.
  2. Zpracování projektové dokumentace na rekonstrukci domu ,,Šmelcovna“.
  3. Zpracování projektové dokumentace pro revitalizaci lokality ,,V Lázních“.
  4. Zpracování projektové dokumentace na vodovodní přivaděč do Luk pod Medníkem (od Zlatého potoka k ,,Průhonu“, v délce cca 400 metrů, odhadem za 2 miliony Kč). Možnost čerpání dotace je totiž pouze do roku 2020! K získání dotace je nezbytné propojit vodovodní přivaděč s vodovodním řadem obce. Proto je potřeba
    zpracovat projekt a realizovat část vodovodu od hospody ,,U Holubů k ,,Průhonu“ k přivaděči.
  5. Stavba čekárny v Kamenných Vratech na autobusové zastávce ve směru na Jílové u Prahy.

Ustavující zasedání zastupitelstva 2018

Poslední říjnový den se konalo ustavující zasedání Zastupitelstva města Jílového u Prahy. Na programu bylo především složení slibu nových zastupitelů, volba starosty, místostarosty a členů rady města. Na funkci starosty byli navrženi dva kandidáti: Pavel Pešek (Volba pro město), který získal 8 hlasů a náš lídr Pavel Hrabec (Jílovsko pro lidi), jenž obdržel 6 hlasů a který se z etického hlediska předem vyloučil z hlasování o zvolení své osoby. Místostarostkou byla zvolena Ing. Věra Brejchová (Nezávislí Jílovska). Dalšími členy rady města byli zvoleni PaedDr. Květa Trčková (Volba pro město), MUDr. Šimon Kybal (Volba pro město) a Jiří Skřivánek (ODS). Dále byl ustanoven finanční a kontrolní výbor zastupitelstva města.

Předsedou finančního výboru byl zvolen Mgr. Jan Stachura (Strana Zelených) a za členy byli zvoleni Ilona Tietzová (Jílovsko pro lidi), RNDr. Bohuslav Kohoutek (ODS), Božena Mlejnková (ČSSD a Patrioti), Mgr. Jan Votava (STAN), Věra Dvořáková (Volba pro město) a Ing. Petr Fojtík (Nezávislí Jílovska).

Kontrolní výbor povede Pavel Hrabec (Jílovsko pro lidi) a dalšími členy budou Robert Bradáč (ČSSD a Patrioti), Ing. Ladislav Čmelík (STAN), Milan Mrkva (ODS), Ing. Miloslav Kožený (Nezávislí Jílovska), Ing. Jiří Smola (Volba pro město) a Ing. Veronika Olšovcová, Ph.D. (Strana Zelených).

Dále bylo potvrzeno zřízení komise stavební a pro územní plánování a komise kulturní a školská. Zástupci do těchto komisí se budou teprve volit. Naše sdružení „Jílovsko pro lidi“ dále navrhovalo ustanovení komise pro životní prostředí a komise pro dopravu. Rada města se těmito návrhy bude teprve zabývat.

A je po volbách!

Výsledky voleb nabízely možnost složení koalice za účasti našich třech zastupitelů. Hned od počátku jsme intenzivně jednali s dalšími šesti zastupiteli o vytvoření devítičlenné koalice. Společně jsme našli dostatek průniků ve volebních programech a vyjasnili si své postoje. Od první schůzky se jevili jako rozhodující zástupci Nezávislých Jílovska. Ti se rozhodovali mezi naší koalicí a koalicí s Volbou pro město, které dali nakonec přednost. Tím jsme se dostali do opozice, kde budeme hledat podporu napříč zastupitelstvem pro naplňování našeho volebního programu.

Vaše hlasy ve volbách nás zavazují k tomu, abychom byli důraznou a pracovitou opozicí. Náš program je naším cílem a tím je vzkvétající Jílovsko a spokojení obyvatelé.


Jak to vidí… Jiří Čapek

Jiří, jsi lékař s psychosomatickým zaměřením. Díky tomu vidíš příčiny nemocí dřív než si je pacient uvědomí. Má i naše město nějaké problémy, které stojí za to léčit?

  Psychosomatika, aspoň z mého pohledu, se týká mnohem více příběhu než jednoduché vazby příčina – následek. Když občas terapeut zahlédne domnělou příčinu nemoci, ještě vůbec to nemusí znamenat posun v uzdravování; nejdřív ta „příčina“ musí stonajícímu dávat smysl, zapadnout do jeho příběhu, do příběhu příznaku, stonající ji musí pojmenovat sám, aby to začalo fungovat – teprve pak se může rozhodnout, že s tím něco udělá, že se začne uzdravovat. Pozoruju, že k uzdravování zřídkakdy dojde po objevu „té“ příčiny, mnohem častěji se uzdravujeme, když ovlivníme (často nepatrně) několik menších příčinek, které stojí vzájemně provázané jakoby v kruhu nebo spíš v prostorové síti. Jinými slovy úzdrava nastává nejsnáze, když podnikneme několik dílčích změn na úrovni cirkulární kauzality. Ale to léčení stejně nastává z člověka samého, ne z terapeuta, ten je nanejvýš průvodcem, pomocníkem při stavbě jakéhosi mostu od nemoci ke zdraví.

  Promiň, musel jsem se tady trochu zdržet, aby psychosomatika nebyla chápána jako způsob „my víme vše nejlíp“, jako nějaká zázračná jasnovidná všespásná okamžitá technika. Je to obyčejná cesta k sobě samému – někdy snadná a jasná, někdy klopotná; protože každý jsme jedinečný.

  Vidět příčinu neduhu ještě nemusí znamenat, že zvolíme správné řešení. Chci říci, že optimální řešení se musí zrodit. Zespodu. Zevnitř ven. K tomu je potřeba nejdřív otěhotnět; tedy dopřát klid, čas, prostor, podporu a komunikovat. A ti pečující, autority (terapeuti, vláda, úředníci, učitelé…) tomu můžou přispět nejlépe tak, že pro to zajistí podmínky. (Úzdrava, hojení, léčení není nic jiného než mobilisace vlastních zdrojů za více či méně vhodných podmínek.) Často to vidíme, jak nějaké nepochybně dobře míněné rozhodnutí dopadne, když ho uděláme svrchu, z moci autority, když nepočkáme, až se zrodí poté, co jsme nastavili podmínky. Typicky jsou to od stolu načrtnuté a vydlážděné chodníky v parcích, místo aby si je lidi nejdřív do trávníku vyšlapali sami a dláždilo se definitivně dle jejich vůle. Protože oni si je lidé stejně vyšlapou podle svého, jen to v tom prvním případě bude vypadat hloupě a hnusně, protože to vyšlapané bude vedle nepoužívaného a zbytečně vydlážděného. A to bych bral jako příměr pro další oblasti. Lidi si volí dle svého gusta. A dobrá vláda se pozná podle toho, že většině spíš neškodí a spíš buduje dobré podmínky.

  Jestli má naše město problémy? Jistě. Leccos každý z nás považuje za hloupé, nemotorné, diletantské, nedotažené, obtěžující. S tím lze pracovat. Ale též je třeba počítat s tím, že v určité míře takové věci budeme potkávat při jakékoli městské vládě. Mně jde spíš o to, abychom si ujasnili, jaké podmínky pro jaký život na Jílovsku chceme. Zajímá mě ale i ta mlčící většina. Chybí mi tu hledání způsobů a nástrojů, jak slyšet ty, co z nejrůznějších důvodů slyšet nebývají. Nelíbí se mi, když hlasitá menšina překřičí a prosadí řešení, s kterým pak většina nesouhlasí. Chybí mi tu odpovědnost vůči těm, co už tu žijí, co už svým předchozím příchodem jisté podmínky zvolili. Podle mého se některé věci vylučují. Nemůžeme chtít zároveň prostupnou krajinu, v noci temnou oblohu a během nerušeného spánku otevřené okno a přitom chtít být za pár hodin u Jadranu a nabo na Baltu nebo zároveň snít iluzi, že budu vlastním vozem v Praze dříve než za hodinu. Tedy chtít to můžeme, ale reálné to není.

Autor fotografie: Adam Čapek

  Moji rodiče se na Jílovsku usadili kvůli krajině a kvůli čistému vzduchu; tedy taky kvůli práci a kvůli vstřícnosti místních lidí a venkovskému rázu Radlíku, ale ty první dvě věci byly jakousi podmínkou, nezbytností pro život. A i já volím a oceňuju podmínky pro život a pro zdraví. A ty jsou jasné. Ze široka vzato: voda, vzduch, světlo, země. Tedy minimum prachu, minimum hluku, inverse bez smogu, ve dne slunce a déšť, v noci tma a hvězdy, prostupná krajina, stromy, zádržky vody, blízko řeka i les a ideálně v zimě sníh na běžky…

  A co ve městě tedy léčit? Asi nejdřív bych léčil komunikaci lidí s centrem. Zaměřil bych se na aktivní zájem radnice o názory občanů. Zřídil bych nějakou zeď nářků. Kamennou i elektronickou. A nářky lidí bych se zabýval.

Ve svém volném čase působíš v mnoha místních spolcích a setkáváš se s dalšími aktivními lidmi. Jaké jsou jejich přání a tužby, které by Jílové obohatily?

  Velký potenciál je právě v občanské společnosti. Když město nastaví podmínky a vhodně podpoří spolky, pak taková spolupráce dokáže uspořit nemalé komunální prostředky. Ve spolcích je ta iniciativa. A často je v nich i ochota konat obecné blaho. Třeba jílovští okrašlovači mají velký pracovní potenciál a výsledky jsou i vidět.  (Tedy úklid před Normou je trošku sisyfovská práce. 🙂 ) Dobrovolnická práce má mnoho přesahů, ten hlavní spatřuju v tom, že uděláme-li něco vlastníma rukama, víc nám na tom záleží, oceňujeme pak i další podobnou práci pro obec, jsme spokojenější a snadněji hledáme řešení.

  Konkrétní přání a tužby lidí jsem zatím nesbíral. Ale hodně souzním s obnovením nádrže pod Svatováclavskými lázněmi. Bývalo to fajn koupaliště. (Navíc k tomu místu mám i jakési citové pouto, jako sedmiletý jsem se tam topil a přežil jsem díky Vráťovi, nápadníku mé nejstarší sestry, který mě vytáhl a vylil ze mě vodu.) Je to místo, na které by se mohla vypsat architektonická soutěž. Jednotlivé návrhy by mohli hodnotit přímo občané… Tady vidím prostor pro dobrovolnickou práci.

Autor fotografie: Adam Čapek

  Že město dosud není propojené pěšími stezkami třeba například s Lázněmi, s hřbitovem a s humny a lesy za nimi považuju za smutné. Nebo se těžko chápe, že v místech celkem obstojných slavně budujeme honosné chodníky, zatímco místa vyloženě chodecky nebezpečná zůstávají neřešená. Dobrou sítí pěších a cyklistických komunikací bychom totiž dali podmínky pro spoustu zdravých počinů. Vůbec bych Jílovsko viděl spíš jako oblast výjimečnou. Podle mě jsme na jakési křižovatce, kdy buď dovolíme, aby Jílové splynulo s okolím v přípražské aglomeraci, nebo se rozhodneme pro kontrast s ní.

Prozdradíš nám, co bychom si měli vzít z tvého životního motta: „Odpad je zdroj. Život je koloběh?“

  🙂  To není žádné životní motto. To je jen můj volební slogánek a inspirace. Ale jo, něco mého to vystihuje. Že jsem důsledný třídič a že jsem asi i tak vychovaný, aby toho po mně moc nezbylo; takový skautský nebo indiánský imperativ, že po tobě v krajině, když v ní žiješ, nezbude nic viditelného; má to v sobě i nějaké bezpečnostní rysy.

Autor fotografie: Adam Čapek

  Ale taky tím chci připomenout, že jsme součástí koloběhu, doplnit do systému kus pokory, že po nás samých toho moc nezbude, že si do hrobu nic nevezmeme, že mnohem víc patříme my do přírody, než že bychom jí měli panovat. Cykly a koloběhy jsou patrné ve všem živém i neživém, od potravního řetězce po biochemické pochody na úrovni buňky, od termodynamiky po duchovní nauky. Asi jsem to zvolil, když jsem hledal, co mě vede k pokoře. Nejvíc je to asi uvědomění si koloběhu. A pokory a respektu je podle mého ve veřejném rozhodování třeba.

  Že odpad je zdroj, je trochu banální tvrzení. Ale pro Jílové to zdroj vždycky byl. (Jak se s penězi z radlických skládek naložilo, je jinou otázkou.) Co se odpadového hospodářství města týče, mám představu velmi účinného, šetrného, pro občany finančně přitažlivého a sociálně rozvíjejícího systému. Lepší je peníze šetřit, lepší je nevozit tuny materiálu sem tam, je lepší zaměstnat místní lidi, je lepší postarat se, aby odpad byl pro lidi zdrojem, nikoli náklady navíc. Úplně bezplatné to nebude, ale nesrovnatelně vkusnější a inteligentnější rozhodně.

Jak to vidí… Zuzana Topiarzová

Zuzko, tvoje motto zní: „Kvalitu našich životů nelze poměřovat pouze tržními hodnotami.“ O čem podle tebe tedy je kvalita života?

Kvalita života je těžko definovatelný a velmi široký pojem. Abychom se cítili ve své kůži komfortně, záleží na různých podmínkách. Například zda jsme fyzicky a psychicky zdraví, materiálně nestrádáme, žijeme ve spokojených sociálních vztazích apod. Jakýmsi měřícím přístrojem je náš osobní žebříček hodnot, jehož prizmatem nahlížíme na  svět okolo nás. To, zda jsme šťastní, či spokojení posuzujeme pouze subjektivně a zcela individuálně. Neexistuje jednotná definice, co to kvalita života je, protože životní realita každého z nás je jiná.

 

Pro mě osobně je důležitý kromě zmíněných aspektů také vliv okolního prostředí a především vztah k místu (k domovu), které nás ať chceme nebo nechceme, do určité míry formuje. Záleží mně jak na krajině, která nás obklopuje, tak i na prostředí, které utváříme my lidé. Jedinec i společnost by měli hledat rovnováhu mezi člověkem a přírodou a nenadřazovat donekonečna jen svůj prospěch, což vede k neudržitelnému rozvoji. Lidský růst nemůže být bez pravidel….

 Pod pojmem „rozvoj obce“ si  nepředstavuji developerskou zástavbu, která bezohledně nerespektuje přírodní charakter lokality ani okolní zástavbu. Projekty musí vznikat ve spolupráci s erudovanými urbanisty, kteří  kultivovaně utvářejí  a rozvíjejí  město  jako funkční a vyvážený celek.

Ve veřejném prostoru bych uvítala vstřícný dialog správy města s občany o společných záležitostech, který by vedl ke zlepšení vztahů, k efektivnějšímu fungování a větší transparentnosti.

Postrádám větší spoluodpovědnost občanů za sdílené prostředí, jejichž odpovědnost často končí pouhým vhozením volebního lístku do urny.

Založením jsem patriot a moc bych si přála, abychom my, kteří zde máme své domovy, tady žili s pocitem sounáležitosti a mohli být  právem na toto místo hrdí.