Kácení stromů

Městský úřad v Jílovém obdržel v souvislosti s přípravou stavby středočeské části dálnice D3 v červenci od projektově-inženýrské společnosti Pragoprojekt žádost o vydání závazného stanoviska (souhlasu) pro kácení dřevin rostoucích mimo les. Tuto žádost současně obdržely všechny obce na plánované trase.

V Jílovém a přilehlých osadách se jedná o velké množství zeleně, především  o ořešáky královské, kterých je v alejích podél silnic okolo 80 ks a jsou součástí významného krajinného prvku. Týká se to také mnoha ovocných stromů, vrb, dubů, habrů a různorodých porostů keřů na mezích.

Četné další porosty na lesních pozemcích jsou řešeny v jiném správním řízení.

Dřeviny obecně mají pro kvalitu života lidí i pro krajinu klíčový význam. Pokud z jakéhokoliv důvodu v krajině mizí, může se jejich absence projevit radikálním způsobem na celém biotopu. Dopady nezachrání ani náhradní výsadba, často nevhodně zvolená, která vzroste za velmi dlouhou dobu a má výrazně kratší životnost.

Z těchto i dalších důvodů s kladným stanoviskem města nemůžeme souhlasit. Uvidíme, jak se k tomu naše město postaví. Připadá nám naprosto absurdní tyto zdravé stromy pokácet, navíc v době, kdy lesy doslova mizí před očima následkem sucha, chorob a kůrovce. Obranyschopnost ztrácejí nejenom smrky, ale i listnaté druhy, a proto je třeba každý zdravý strom chránit!

Při takto navrhovaných klíčových zásazích do zeleně naší krajiny bychom uvítali maximální otevřenost městského úřadu se zapojením občanů do rozhodujících procesů. Zatím nedošlo k seznámení občanů s touto žádostí či případným záměrem ani na úřední desce, ani na internetových stránkách obce, ani žádným jiným méně formálním způsobem.

Jednání Osadního výboru Luka pod Medníkem a ŘSD ke stavbě D3

Osadní výbor požádal zástupce ŘSD o schůzku k připravované stavbě dálnice D3. Pokud se stavba uskuteční, výrazně zasáhne obyvatele Luk, a to jak v průběhu stavby, tak i  následným provozem dálnice.

Schůzka proběhla 12. března 2019  za účasti Osadního výboru Luka pod Medníkem, zástupců Osadního výboru Studené, starosty a tří zastupitelů města, dvou zástupců ŘSD a zástupce Pragoprojektu.

Největší obavy máme ze ztráty vody, neboť  dvoukilometrový tunel jakožto „megadren“ pravděpodobně zlikviduje  podzemní vody pod Panským vrchem, které zásobují studny v Lukách i  Studeném. Máme obavy i z hluku, který se bude šířit z mostu Sázava, a z provozu dálnice vůbec. Portál tunelu a napojení na most by  mělo být totiž  pouhých cca 500 m od návsi. V neposlední řadě naše  obavy pramení ze samotného  provozu staveniště.

Nic nového jsme se nedověděli, snad jen, že ŘSD informovalo o nadstandardním hydrogeologickém průzkumu.  Dále ŘSD přiznalo, že v poddolovaném území se voda může chovat jinak, než jak ukazovaly výsledky  vrtů z roku 2013, které však nebylyprovedeny v projektované trase tunelu. Pokud stavba zničí podzemní vody, není jasné kdo (ŘSD, město nebo někdo jiný), bude schopný dovést vodu včas do třetiny Luk, kam vodovod v současné době nevede.

K hluku z dálnice jsme se dověděli, že podle hlukové studie bude vše v normě, protože hlukovou studii zpracovala osvědčená firma (tatáž, která zpracovala i studii na Pražský okruh, který je kvůli překračovaným limitům nezkolaudovaný řadu let). Zástupce Pragoprojektu přiznal, že při vzdálenosti půl kilometru od vesnice bude hluk slyšet i přes ochranné valy.

Pokud jde o provoz staveniště, ocitneme se na řadu let v jeho centru včetně provozu betonárky a drtičky kamene. Jediná silnice, která vede do Luk se stane trasou těžkotonážních náklaďáků, které budou vyvážet zeminu z dvoukilometrového tunelu a přivážet materiál na stavbu kilometrového mostu!

Zápis z jednání je na  facebookových stránkách: https://www.facebook.com/osadni.vybor.luka.pod.mednikem.

Ilona Tietzová, Osadní výbor Luka pod Medníkem

Alternativa D3

Město Jílové u Prahy se  dne  16. ledna stalo opět místem setkání příznivců Alternativy D3 a  odpůrců kontroverzního projektu středočeské dálnice D3. Účast předčila očekávání, nemalá část zájemců o informace se ani nedostala do plně obsazeného sálu kulturního centra.

Alternativa středočeské D3 je nezávislá iniciativa občanů, spolků a obcí. Odmítá v mnoha ohledech škodlivý projekt středočeské dálnice D3 a usiluje o urychlené řešení skutečných dopravních problémů v našem regionu na místo navyšování dopravní kapacity pro transevropský tranzit. Tato iniciativa hájí zájmy celého dotčeného území.

Vzhledem k obrovským rizikům  a vadám projektu dálnice, který ŘSD prosazuje, se mohou občané i obce obracet  na tuto iniciativu pro podporu a odbornou pomoc. Pokud chcete znát další podrobnosti, či máte-li nějaké otázky anebo se  necítíte k napsání oficiální námitky ve odpovídající formě, posílejte své podněty jakkoliv zformulované ještě před územním řízením na adresu info@alternativad3.cz – rádi se jimi budou zabývat a případné námitky  Vám  pomůžou  správně připravit. Odpovědi na otázky „Co může obec, spolek, vlastník dotčeného pozemku dělat proti SD3 ? “ najdete  zde : http://www.alternativad3.cz/podpora-pro-vas/.

Na setkání s Alternativou jsme se dozvěděli zásadní informace, cituji:

Obce, vlastníci pozemků a občané by neměli podléhat tlaku stavitelů a propagátorů středočeské části dálnice D3. Nic není ještě definitivně rozhodnuto! Zveme i vás, abyste se podíleli na rozhodování o území, v němž žijete. Věříme, že je v  naší moci tato řešení společně prosadit.

V současné době je před námi hlavní rozhodovací řízení a nejvýznamnější „bitva“, která pravděpodobně rozhodne – totiž řízení o umístění stavby (tzv. územní řízení)  Na toto řízení je třeba se důkladně připravit a proto budeme velice potřebovat vaši podporu.

Pokud byste chtěli  podpořit naší práci, můžete nám zaslat jakoukoliv finanční částkou na transparentní účet u Fio banky číslo: 2600996955/2010. Peníze využijeme především na služby právníků, odborné studie aj., abychom mohli co nejlépe doložit fakt, že projekt středočeské dálnice D3 je nesmysl, uměle vytvořená potřeba a velký tunel do veřejného rozpočtu!

Pro Jílovsko pro lidi  Zuzana Topiarzová  

Jak to vidí… Jiří Čapek

Jiří, jsi lékař s psychosomatickým zaměřením. Díky tomu vidíš příčiny nemocí dřív než si je pacient uvědomí. Má i naše město nějaké problémy, které stojí za to léčit?

  Psychosomatika, aspoň z mého pohledu, se týká mnohem více příběhu než jednoduché vazby příčina – následek. Když občas terapeut zahlédne domnělou příčinu nemoci, ještě vůbec to nemusí znamenat posun v uzdravování; nejdřív ta „příčina“ musí stonajícímu dávat smysl, zapadnout do jeho příběhu, do příběhu příznaku, stonající ji musí pojmenovat sám, aby to začalo fungovat – teprve pak se může rozhodnout, že s tím něco udělá, že se začne uzdravovat. Pozoruju, že k uzdravování zřídkakdy dojde po objevu „té“ příčiny, mnohem častěji se uzdravujeme, když ovlivníme (často nepatrně) několik menších příčinek, které stojí vzájemně provázané jakoby v kruhu nebo spíš v prostorové síti. Jinými slovy úzdrava nastává nejsnáze, když podnikneme několik dílčích změn na úrovni cirkulární kauzality. Ale to léčení stejně nastává z člověka samého, ne z terapeuta, ten je nanejvýš průvodcem, pomocníkem při stavbě jakéhosi mostu od nemoci ke zdraví.

  Promiň, musel jsem se tady trochu zdržet, aby psychosomatika nebyla chápána jako způsob „my víme vše nejlíp“, jako nějaká zázračná jasnovidná všespásná okamžitá technika. Je to obyčejná cesta k sobě samému – někdy snadná a jasná, někdy klopotná; protože každý jsme jedinečný.

  Vidět příčinu neduhu ještě nemusí znamenat, že zvolíme správné řešení. Chci říci, že optimální řešení se musí zrodit. Zespodu. Zevnitř ven. K tomu je potřeba nejdřív otěhotnět; tedy dopřát klid, čas, prostor, podporu a komunikovat. A ti pečující, autority (terapeuti, vláda, úředníci, učitelé…) tomu můžou přispět nejlépe tak, že pro to zajistí podmínky. (Úzdrava, hojení, léčení není nic jiného než mobilisace vlastních zdrojů za více či méně vhodných podmínek.) Často to vidíme, jak nějaké nepochybně dobře míněné rozhodnutí dopadne, když ho uděláme svrchu, z moci autority, když nepočkáme, až se zrodí poté, co jsme nastavili podmínky. Typicky jsou to od stolu načrtnuté a vydlážděné chodníky v parcích, místo aby si je lidi nejdřív do trávníku vyšlapali sami a dláždilo se definitivně dle jejich vůle. Protože oni si je lidé stejně vyšlapou podle svého, jen to v tom prvním případě bude vypadat hloupě a hnusně, protože to vyšlapané bude vedle nepoužívaného a zbytečně vydlážděného. A to bych bral jako příměr pro další oblasti. Lidi si volí dle svého gusta. A dobrá vláda se pozná podle toho, že většině spíš neškodí a spíš buduje dobré podmínky.

  Jestli má naše město problémy? Jistě. Leccos každý z nás považuje za hloupé, nemotorné, diletantské, nedotažené, obtěžující. S tím lze pracovat. Ale též je třeba počítat s tím, že v určité míře takové věci budeme potkávat při jakékoli městské vládě. Mně jde spíš o to, abychom si ujasnili, jaké podmínky pro jaký život na Jílovsku chceme. Zajímá mě ale i ta mlčící většina. Chybí mi tu hledání způsobů a nástrojů, jak slyšet ty, co z nejrůznějších důvodů slyšet nebývají. Nelíbí se mi, když hlasitá menšina překřičí a prosadí řešení, s kterým pak většina nesouhlasí. Chybí mi tu odpovědnost vůči těm, co už tu žijí, co už svým předchozím příchodem jisté podmínky zvolili. Podle mého se některé věci vylučují. Nemůžeme chtít zároveň prostupnou krajinu, v noci temnou oblohu a během nerušeného spánku otevřené okno a přitom chtít být za pár hodin u Jadranu a nabo na Baltu nebo zároveň snít iluzi, že budu vlastním vozem v Praze dříve než za hodinu. Tedy chtít to můžeme, ale reálné to není.

Autor fotografie: Adam Čapek

  Moji rodiče se na Jílovsku usadili kvůli krajině a kvůli čistému vzduchu; tedy taky kvůli práci a kvůli vstřícnosti místních lidí a venkovskému rázu Radlíku, ale ty první dvě věci byly jakousi podmínkou, nezbytností pro život. A i já volím a oceňuju podmínky pro život a pro zdraví. A ty jsou jasné. Ze široka vzato: voda, vzduch, světlo, země. Tedy minimum prachu, minimum hluku, inverse bez smogu, ve dne slunce a déšť, v noci tma a hvězdy, prostupná krajina, stromy, zádržky vody, blízko řeka i les a ideálně v zimě sníh na běžky…

  A co ve městě tedy léčit? Asi nejdřív bych léčil komunikaci lidí s centrem. Zaměřil bych se na aktivní zájem radnice o názory občanů. Zřídil bych nějakou zeď nářků. Kamennou i elektronickou. A nářky lidí bych se zabýval.

Ve svém volném čase působíš v mnoha místních spolcích a setkáváš se s dalšími aktivními lidmi. Jaké jsou jejich přání a tužby, které by Jílové obohatily?

  Velký potenciál je právě v občanské společnosti. Když město nastaví podmínky a vhodně podpoří spolky, pak taková spolupráce dokáže uspořit nemalé komunální prostředky. Ve spolcích je ta iniciativa. A často je v nich i ochota konat obecné blaho. Třeba jílovští okrašlovači mají velký pracovní potenciál a výsledky jsou i vidět.  (Tedy úklid před Normou je trošku sisyfovská práce. 🙂 ) Dobrovolnická práce má mnoho přesahů, ten hlavní spatřuju v tom, že uděláme-li něco vlastníma rukama, víc nám na tom záleží, oceňujeme pak i další podobnou práci pro obec, jsme spokojenější a snadněji hledáme řešení.

  Konkrétní přání a tužby lidí jsem zatím nesbíral. Ale hodně souzním s obnovením nádrže pod Svatováclavskými lázněmi. Bývalo to fajn koupaliště. (Navíc k tomu místu mám i jakési citové pouto, jako sedmiletý jsem se tam topil a přežil jsem díky Vráťovi, nápadníku mé nejstarší sestry, který mě vytáhl a vylil ze mě vodu.) Je to místo, na které by se mohla vypsat architektonická soutěž. Jednotlivé návrhy by mohli hodnotit přímo občané… Tady vidím prostor pro dobrovolnickou práci.

Autor fotografie: Adam Čapek

  Že město dosud není propojené pěšími stezkami třeba například s Lázněmi, s hřbitovem a s humny a lesy za nimi považuju za smutné. Nebo se těžko chápe, že v místech celkem obstojných slavně budujeme honosné chodníky, zatímco místa vyloženě chodecky nebezpečná zůstávají neřešená. Dobrou sítí pěších a cyklistických komunikací bychom totiž dali podmínky pro spoustu zdravých počinů. Vůbec bych Jílovsko viděl spíš jako oblast výjimečnou. Podle mě jsme na jakési křižovatce, kdy buď dovolíme, aby Jílové splynulo s okolím v přípražské aglomeraci, nebo se rozhodneme pro kontrast s ní.

Prozdradíš nám, co bychom si měli vzít z tvého životního motta: „Odpad je zdroj. Život je koloběh?“

  🙂  To není žádné životní motto. To je jen můj volební slogánek a inspirace. Ale jo, něco mého to vystihuje. Že jsem důsledný třídič a že jsem asi i tak vychovaný, aby toho po mně moc nezbylo; takový skautský nebo indiánský imperativ, že po tobě v krajině, když v ní žiješ, nezbude nic viditelného; má to v sobě i nějaké bezpečnostní rysy.

Autor fotografie: Adam Čapek

  Ale taky tím chci připomenout, že jsme součástí koloběhu, doplnit do systému kus pokory, že po nás samých toho moc nezbude, že si do hrobu nic nevezmeme, že mnohem víc patříme my do přírody, než že bychom jí měli panovat. Cykly a koloběhy jsou patrné ve všem živém i neživém, od potravního řetězce po biochemické pochody na úrovni buňky, od termodynamiky po duchovní nauky. Asi jsem to zvolil, když jsem hledal, co mě vede k pokoře. Nejvíc je to asi uvědomění si koloběhu. A pokory a respektu je podle mého ve veřejném rozhodování třeba.

  Že odpad je zdroj, je trochu banální tvrzení. Ale pro Jílové to zdroj vždycky byl. (Jak se s penězi z radlických skládek naložilo, je jinou otázkou.) Co se odpadového hospodářství města týče, mám představu velmi účinného, šetrného, pro občany finančně přitažlivého a sociálně rozvíjejícího systému. Lepší je peníze šetřit, lepší je nevozit tuny materiálu sem tam, je lepší zaměstnat místní lidi, je lepší postarat se, aby odpad byl pro lidi zdrojem, nikoli náklady navíc. Úplně bezplatné to nebude, ale nesrovnatelně vkusnější a inteligentnější rozhodně.

Jak to vidí… Zuzana Topiarzová

Zuzko, tvoje motto zní: „Kvalitu našich životů nelze poměřovat pouze tržními hodnotami.“ O čem podle tebe tedy je kvalita života?

Kvalita života je těžko definovatelný a velmi široký pojem. Abychom se cítili ve své kůži komfortně, záleží na různých podmínkách. Například zda jsme fyzicky a psychicky zdraví, materiálně nestrádáme, žijeme ve spokojených sociálních vztazích apod. Jakýmsi měřícím přístrojem je náš osobní žebříček hodnot, jehož prizmatem nahlížíme na  svět okolo nás. To, zda jsme šťastní, či spokojení posuzujeme pouze subjektivně a zcela individuálně. Neexistuje jednotná definice, co to kvalita života je, protože životní realita každého z nás je jiná.

 

Pro mě osobně je důležitý kromě zmíněných aspektů také vliv okolního prostředí a především vztah k místu (k domovu), které nás ať chceme nebo nechceme, do určité míry formuje. Záleží mně jak na krajině, která nás obklopuje, tak i na prostředí, které utváříme my lidé. Jedinec i společnost by měli hledat rovnováhu mezi člověkem a přírodou a nenadřazovat donekonečna jen svůj prospěch, což vede k neudržitelnému rozvoji. Lidský růst nemůže být bez pravidel….

 Pod pojmem „rozvoj obce“ si  nepředstavuji developerskou zástavbu, která bezohledně nerespektuje přírodní charakter lokality ani okolní zástavbu. Projekty musí vznikat ve spolupráci s erudovanými urbanisty, kteří  kultivovaně utvářejí  a rozvíjejí  město  jako funkční a vyvážený celek.

Ve veřejném prostoru bych uvítala vstřícný dialog správy města s občany o společných záležitostech, který by vedl ke zlepšení vztahů, k efektivnějšímu fungování a větší transparentnosti.

Postrádám větší spoluodpovědnost občanů za sdílené prostředí, jejichž odpovědnost často končí pouhým vhozením volebního lístku do urny.

Založením jsem patriot a moc bych si přála, abychom my, kteří zde máme své domovy, tady žili s pocitem sounáležitosti a mohli být  právem na toto místo hrdí.

Jak to vidí… Monika Beštová

Moniko, při tvé práci se setkáváš s velkým množstvím lidí. Co jim podle tvého názoru v Jílovém a přidružených osadách chybí a mělo by se zlepšit?

Nejčastěji slyším povzdechnutí nad tím, že chybí dostatečné zázemí pro sportovní a volnočasové aktivity pro děti a dospělé. Slýchávám výhrady k tomu, že již spoustu let neexistuje efektivní propojení autobusové a vlakové dopravy. Mnoha lidem, stejně jako mně vadí parkovací plocha na náměstí přímo uprostřed historického centra. V poslední době se také ozývají obavy z výstavby dálnice D3.

2. Jaké přírodní krásy v místě, kde žije tvoje rodina, jsou tvému srdci nejbližší?

Jílové je krásné město s bohatou historickou minulostí zasazené do překrásné krajiny. To jsou jeho přednosti a tak by to mělo i nadále zůstat. Zdejší zachovalá příroda přímo vybízí k výletům, které také často s dětmi podnikáme. Z Jílového vede několik stezek s působivými vyhlídkami. S dětmi si rádi vystoupáme na rozhlednu Pepř, odkud máme město s jeho červenými střechami jako na dlani. Nemohu říct, které místo je mi nejbližší, ale moc ráda navštěvuji vyhlídku Třeštibok. Už samotná cesta na vrchol potěší každého milovníka přírody.

Velmi si vážím činnosti Okrašlujícího spolku, jehož členové zcela dobrovolně toto město a jeho okolí zvelebují tím, že například pečují o ochranu památek, vysazují stromy, chrání rostliny a živočichy. Na vycházkách se často setkávám se důkazy jejich bohulibé činnosti. Nelze nezmínit více než dvacetiletou práci sdružení Krajina 2000, kterému není lhostejná naše budoucnost.

Máš tři dospělé děti a pět vnoučátek. Které nabízené aktivity ve městě tvá vnoučata využívají? Myslíš si, že by se měly stávající možnosti aktivit určených pro děti rozšířit?

V souvislosti s touto otázkou mě napadá jeden zarostlý a neudržovaný kout přírody v blízkosti mého zaměstnání. Jedná se o dnes již zaniklé Svatováclavské lázně, které kdysi vyrostly u pramene léčivé vody, který údajně v 18. století vrátil zrak jednomu jílovskému občanovi. Dnes se tu zachovala již jenom kaple. Toto místo má zvláštní tajemnou atmosféru a kdyby se upravilo, mohlo by sloužit společně s restaurací jako rekreační a odpočinkový komplex. Je dostatečně velké, aby se našel i prostor pro vybudování takzvaného chytrého hřiště se zábavně-vzdělávacími prvky.

Jak to vidí… Libuše Holzbachová

Libuško, ty jsi velice aktivní dáma. Co by se podle tebe mělo zlepšit v Jílovém, aby občané mohli lépe využívat svůj volný čas?

Už z několika zdrojů jsem slyšela, že by sportovně založení občané uvítali cyklostezku. Také si myslím, že chybí přírodní koupaliště, které by v zimě mohlo posloužit jako kluziště.

Dozvěděli jsme se od tebe, že máš v Lukách hluboké kořeny. Jak dlouho tu tvoje rodina žije a čeho si zde nejvíce vážila?

Moje rodina, pokud vím, žila v Lukách už v 19. století. Byli to především zemědělci, kteří hospodařili na statku v Podloučí. Jako jediní měli ve stáji napáječky z čerstvou vodou z pramene studánky.  Moje prateta postavila hospodu, ve které vařila italským dělníkům při stavbě železnice. Hospoda s menší úpravou stojí u nádraží v Lukách dodnes a moje prateta shlíží na hosty z velkého obrazu.

Jsi členkou Osadního výboru Luka, co vás  občany nejvíce ve vaší osadě trápí a naopak co vám dělá největší radost?

Jako členka OV často řeším stížnosti občanů na zanedbané okolí silnice i místních komunikací. Trápí nás také nulová koncepce rekonstrukce a rozvoje vodovodní sítě a hlavně řešení odpadních vod. Chybí také chodníky, které nám radnice slibuje už několik let. Důvodů k radosti z provedených realizací je poskrovnu, snad jen vyhlídka výstavby dětského hřiště a v současné době  nové pojetí svozu tříděného odpadu.

Jak to vidí… Vladimír Albrecht

Vladimíre, povoláním jsi akademický malíř ? Kde čerpáš inspiraci pro své obrazy?

Jílovsko není mým rodným krajem, bydlím zde od roku 1997. Žije se mi tady s rodinou hezky a stále jsem okouzlen půvaby zdejší přírody. Rád chodím na Boží skálu, odkud se otevírají překrásné výhledy. Často vyrážím přes Hornopožárské lesy až do Týnce nad Sázavou. Těch míst v našem okolí je nespočet. Ocením například západ slunce nad vrchem Pepř, nebo řeku Sázavu v proměnách denních a ročních dob. Velkou inspiraci mi také poskytuje naše zahrada – kvetoucí tulipány, pivoňky, růže, šeříky, …

Tvoje postoje vypovídají o vztahu k místu, kde žiješ. Čeho bychom si měli vážit a jaké téma považuješ momentálně za zásadní ? 

Neznám hezčí krajinu, než je ta naše česká. Její destrukce  probíhá napříč celou republikou. Jako kdyby nestačily probíhající změny klimatu, které  jsou  z velké části způsobeny nepochybně vlivem člověka a mají  zásadní dopad  na ekosystémy. Pokud by došlo k výstavbě dálnice D3, byla by nenávratně narušena památná krajina Posázaví. Považoval bych  za katastrofu, kdyby „dílo“ vytvářené miliardy let bylo zničeno. Tento skvost nemůžeme vyměnit za několik tun cementu!

Jak to vidí… Pavel Hrabec

Motto, se kterým kandiduješ za naše hnutí, zní: „Je čas na změnu, pomůžete nám ji prosadit?“  Co tím myslíš? 

Je potřeba změnit způsob rozvoje města. Ten současný je velmi hektický a do budoucna neudržitelný. Vyvolává řadu velkých a rychlých investic do infrastruktury města. Znehodnocuje život lidí v přilehlých starších zástavbách i okolní krajinu. Navíc ze všeho profitují především developeři.
Investice z rozpočtu musí být spravedlivěji rozdělovány mezi město a připojené osady. Osady zastoupené osadními výbory jsou často jen chudými příbuznými, které musí často několik roků žebrat i o malé investice.
Na řadě míst chybí vodovod, jinde je v havarijním stavu a chybí i řešení likvidace splaškových vod.


Zlepšit by se měl i přístup vedení města a některých odborů úřadu k řešení žádostí občanů. Často jde o jednoduché záležitosti, u kterých chybí jen zájem a ochota. Dané slovo musí platit, je to základ důvěry a dobrých vztahů.

Více než dvacet roků se se zabýváš problematikou výstavby dálnice D3 a snažíš se zabránit její realizaci. Snažíš se také řešit dopravní problémy ve městě a nedostačující kapacitu parkovišť?

Chceme podpořit vybudování parkoviště na volné ploše za parkem u muzea. Je to v dosahu centra města a v parku se pořádá často řada kulturních akcí. Obě parkoviště na náměstí už kapacitou nestačí. Pro druhé nové parkoviště chceme dojednat s novým vlastníkem nemocnice odkoupení části pozemku, aby auta mohla parkovat kolmo k ulici 1. Máje. To využijí především lidé ze sídliště.

Většina lidí také ani neví, že je ohroženo parkování proti pneuservisu. Část zastupitelů města připouští změnu územního plánu ve prospěch výstavby domů na tomto pozemku. Dokonce k tomuto záměru byla zpracována předběžná studie. Naše sdružení nezávislých kandidátů Jílovsko pro lidi chce toto parkoviště zachovat, upravit jeho povrch i přilehlou zeleň.

Nabízíme také řešení způsobu parkování v lokalitě ,, Na Pískách“, kde budou moci zaparkovat nejen rodiče, kteří vezou děti do školky, ale také lidé jedoucí k lékařům a do lékárny. V rámci našeho volebního programu budeme podporovat zvýšení využívání veřejné hromadné dopravy a její zlepšování. Jsme ale realisté a vidíme, že množství aut parkujících ve městě stoupl. Ještě nějakou dobu potrvá, než se pro lidi stane pohodlnější a výhodnější hromadná doprava a aut ve městě začne ubývat.

Pavle, působíš osm roků jako opoziční zastupitel města a máš přehled o tom, co se za tu dobu udělalo a představu, co by se udělat mohlo. Co by to mělo být?

Je potřeba co nejdříve postavit novou tělocvičnu adekvátní velikosti pouze pro potřebu základní školy. Nikoliv velkou sportovní halu o jejíž výstavbu se pokoušelo současné vedení města. Kvůli této obrovské investici uvažovali i o zadlužení města. Po realizaci stavby školní tělocvičny by měla následovat rekonstrukce té staré. Chybou byla centralizace školství ve městě formou přístaveb. Celá lokalita přišla o svůj klid a doprava dětí do školy způsobuje kolaps.

V rámci nového územního plánu města najdeme nové klidné místo pro budovu mateřské školky a prvních tříd základní školy s možností alternativního školství. Podpoříme rekonstrukci městského domu ,,Šmelcovna“, jejímž přínosem bude větší sál pro kulturní akce lépe přístupný i pro starší občany. Zároveň tím město získá prostor pro vyřizování dalších administrativních úkonů a lepší zázemí pro pracovníky technického zabezpečení města. Pro větší bezpečnost chodců v našem městě budeme pokračovat i ve výstavbě nových chodníků.

Chceme revitalizovat zanedbaný prostor Lázní, který bude propojen chodníky, různými stezkami a opravenými cestami s dalšími odpočinkovými místy ve městě i okolí. Celý systém okruhů poskytne možnost relaxace jak pro pěší, tak i pro cyklisty. Součástí odpočinkových míst by měli být i další herní prvky pro děti. V připojených osadách se zasadíme o vybudování nových vodovodů, dešťové kanalizace a řešení likvidace splaškových vod. Také o opravy komunikací a chodníků. Ve výčtu potřebného by se dalo dlouho pokračovat. Toto je jen malá ukázka, abyste si mohli udělat představu o našem přístupu k městu.

Jak to vidí…Ivo Nevečeřal

Mgr. Ivo Nevečeřal

Ivo, s lidmi pracuješ bez tří let neuvěřitelných padesát let, což je velmi obdivuhodné. Co tě u této práce drží a čím tě naplňuje?

To, že pracuji s lidmi, za to může naprogramování tohoto člověka v tomto životě. Každý se narodí s nějakými předpoklady, což vůbec není náhoda, většina z nás není na planetě Zemi ani poprvé, ani naposledy. Nikdy mě nenapadlo, že bych chtěl být učitelem, stalo se to “náhodou.” Také “náhodou” jsem se na začátku dospělosti setkal s Eduardem a Mílou Tomášovými, kteří měli chatu v Borku, a tam jsem za nimi jezdil. To byli moji učitelé opravdového, hlubokého, nesobeckého života. Mám je za svoje druhé rodiče. U nich jsem se “podruhé narodil” a v tomto narození žiji dodnes, až do smrti. Byli to opravdoví Buddhové (Buddha = probuzený). Jeden současný probuzený mladík Jeff Foster z Anglie napsal knížku s názvem: Život beze středu – probuzení ze snu oddělenosti. Toto je můj život, podle tohoto názvu knížky se snažím žít.

Určitě vidíš, jak se naše společnost mění. V čem se mění k lepšímu a v čem podle tebe k horšímu?

K lepšímu se mění, že stále víc lidí se začíná zajímat o “duchovní” sféru života. Je to tím, že již od malička jsou přesyceni hmotou, žijeme tady na západě v přepychu, tak jak lidé nikdy v minulosti nežili. A přesto často vůbec nejsme šťastní. Tohle neštěstí pak přivede člověka k sobě samému, začne hledat v sobě. Často ani neví, že k tomu nabádal Ježíš „království Boží je ve vás“. Buddha to vysvětloval (500 let před Ježíšem) přímo vědecky: „Je tu cosi nezrozeného, nepočatého, nestvořeného, nesloženého, bez čehož by nebylo všechno to zrozené, počaté, stvořené, složené.“ A učil lidi meditovat o tom, kdo a co doopravdy jsou.

K horšímu se mění životní prostředí matky Země. Jsem z toho někdy hodně smutný, pak se ale uklidním myšlenkou: Jestli lidé budou dále ničit životní prostor planety, dojde časem k nějaké katastrofě, při které budou zničeni lidé. Vesmírný život (můžeme tomu také říkat Pán Bůh) si s člověkem poradí. Komu není rady, tomu není pomoci. Takže se vlastně celý život zabývám ekologií. Všem těm duchovním věcem se dá také říci hlubinná ekologie.

V našem městě jsi založil mnoho zájmových skupin, co podle tebe aktivním lidem a dětem v našem městě chybí?

Nevím, co komu chybí v Jílovém, mě nechybí nic. To neznamená, že by bylo všechno dokonalé, ale když děláš, co můžeš, snažíš se žít s lidmi, s přírodou, s vesmírem, zkrátka když žiješ na 100 % (anebo se o to alespoň ze všech sil snažíš), nemáš čas zabývat se tím, co ti chybí. Spíše bych se zabýval tím, čeho je nadbytek. Mně například bohatě stačil jeden obchoďák v Jílovém, dva jsou podle mě zbytečné, ale jak je vidět, většina lidí si to pochvaluje. Kéž by byli díky tomu doopravdy šťastnější. Jenže tak to nefunguje. Jak to říkal Eduard Tomáš: „Není štěstí v žádném z předmětů tohoto světa. Je v nás.“