Jitko, o tobě je známo, že ti není jedno, co se kolem tebe děje. Jsi velmi energický člověk a představuješ “občanskou společnost“ v tom nejlepším slova smyslu. Čemu teď nejvíc věnuješ svůj čas?
Práce
Času mám málo, potřebovala bych ho více. Denně dojíždím do zaměstnání do Prahy a tak mohu každý den posoudit problémy s dopravou. Někdy je to opravdu výživné, pokud se stane cokoli na Pražském okruhu, tak se kompletně zastaví doprava jak na dálnici, tak i na objízdných trasách. Při optimálním provozu mi cesta do Prahy trvá 35 minut, pokud nastane problém, tak i 1,5 hod.
Psi
Jak už to v životě chodí, bláznivým pejskařem jsem se stala náhodou. Psi jsou součástí naší rodiny a mají své potřeby a proto se jim snažím věnovat 2 – 3 hodiny denně. Procházíme se po nejhezčích místech v Posázaví, miluji Třestibok, Hadí skálu, Záhořanské údolí, Posázavskou stezku a osady kolem Sázavy.
Volejbal
V současné době si s letitými kamarády zahraji už pouze příležitostně. Ráda ale navštěvuji osadní turnaje v okolí, které se konají v úžasných lokalitách se skvělou atmosférou. Organizace těchto turnajů je postavena na dobrovolnosti a obětavosti. Kdo do těchto míst jednou zavítá, tak se pravidelně vrací. Jejich devizou je hlavně klid a překrásná příroda. Člověk tak má možnost v našem uspěchaném čase, vrátit se zpět o několik desítek let. Kde najde člověk skanzen vzdálený pouhých 30 km od Prahy?
O to víc mě mrzí, že se do záchrany tohoto území zapojují lidé z osad velmi sporadicky, anebo vůbec. Jezdí sem desítky let mnohdy do chat zděděných po svých předcích, a přitom jim tak málo záleží na zdejší krajině. Nezajímají se, zavřou se ve svých osadách, kde si žijí svůj osadní život. Informací mají všude dost, ale se záchranou této oblasti nám nepomáhají.
Dálnice D3
Dost času se věnuji osvětě v oblasti Luka pod Medníkem – Petrov – Kamenný Přívoz. Při procházkách se psy se potkávám zdejší obyvatele a turisty. Pokud je příležitost, tak je informuji o tom, co se v dané oblasti chystá. Mnoho lidí nic netuší o plánované výstavbě dálnice. Mnozí si myslí, že stavba je již rozhodnuta a nemá cenu se tím zabývat. S tímto názorem nesouhlasím a snažím se, ač jako „náplava“ chránit naši krajinu pro další generace. Často slýchám odpovědi typu: „Mě už to nezajímá, doufám, že se toho nedožiji, apod…“ Je naší povinností předat dětem, vnoučatům zachovalé prostředí k životu, která má nevyčíslitelnou přírodní hodnotu. Část Posázaví mezi Pikovicemi a Kamenným Přívozem patří k tomu nejkrásnějšímu, co znám a vůbec si nedovedu představit, že by toto údolí mělo být zničeno nesmyslnou stavbou D3, která se navíc do těchto míst vůbec nehodí a nepatří sem. I já jsem se kdysi o plánové dálnici dozvěděla náhodou, když jsem u řeky Sázavy potkala Pavla Hrabce, který vylepoval plakáty na akci „ Pouť krajinou, která možná nebude .“ Tato akce byla spojena s velmi poučnou besedou s Václavem Cílkem. Od té doby věnuji této činnosti většinu svého volného času. Bolí mě u srdce, kdykoli si jenom představím, že by nám nad hlavami ve výšce 108 metrů vysokého mostu duněla převážně tranzitní doprava. Dálnice doslova nasávají desítky tisíc aut navíc a lidé se ze svých domovů do Prahy za prací stejně dříve nedostanou.
Máš mnoho přátel a zajímavých známých. Jaké lidské vlastnosti považuješ v životě za důležité a které lidem v dnešní době schází?
To je celkem těžká otázka. V první řadě potřebuji lidem věřit. Mám ráda lidi se smyslem pro humor. Obdivuji poctivou práci a pracovitost. Ráda trávím čas s těmi, kteří mě někam posunou. Takové to plácání o ničem, není pro mě. Vážím si vlastností jako jsou skromnost, pokora, ohleduplnost a odhodlání sem tam udělat něco nezištně pro druhé.
Člověk se rodí s určitou genetickou výbavou a každý z nás je jedinečný. Chápu život jako příležitost na sobě pracovat. Sama mám spoustu chyb, ale snažím se být lepším člověkem.
Změna je život. Přibliž nám, jakou změnu podle tvého názoru naše město a osady potřebují?
Nemám ráda plané sliby, kterých se nám v současné době dostává více, nežli bychom si přáli. Sama nejsem netečná k místu, kde žiji a proto považuji za důležité, aby se lidé o své obce začali starat a nenechávali rozhodnutí pouze na úřednících. Vidím velkou změnu v Lukách od té doby, co funguje osadní výbor. Opravily se silnice, vyčistily příkopy. Jsem jim za to vděčná. Nelíbí se mi naše „ Euronádraží“, nicméně zde máme alespoň dřevěnou zastávku ČD, namísto nějaké typizované.
Co ti v Lukách chybí a co vnímáš jako problém?
Chybí nám tu kanalizace, myslím si, že bychom si ji zasloužili. V celé oblasti je málo vody. Uvítala bych podporu zadržovaní vody v krajině a motivování obyvatel k šetrnosti.
Většinu života jsem nevlastnila automobil a velmi dobře si pamatuji na situace, kdy jsem byla závislá pouze na veřejné dopravě. Pro spoluobčany bez auta, či osoby starší, nemocné nebo žijící sami nastává s dopravou problém tehdy, když se například potřebují dostavit včas k lékaři, nebo si něco v dané době zařídit v Jílovém. To, co autem trvá 5 minut, je pro nemobilní občany záležitost na celé odpoledne. A každý si o pomoc říci neumí. Proto potřebujeme kvalitní dopravu pro obyvatele, ne pro tranzit a kamiony.
Chybí podpora místních firem a drobných živnostníků, například pěstitelů ovoce a zeleniny, či producentů regionálních potravin.
Přála bych si chytrou vesnici, která bude v okrese Praha-západ tou „nej“. Potenciál tu rozhodně je!
Přát si můžeme ledacos a proto nezapomínejme, že úředník je člověk, kterého si platíme ze svých daní a měl by dělat maximum pro lidi a řádně hospodařit se svěřenými prostředky.