Ivo, s lidmi pracuješ bez tří let neuvěřitelných padesát let, což je velmi obdivuhodné. Co tě u této práce drží a čím tě naplňuje?
To, že pracuji s lidmi, za to může naprogramování tohoto člověka v tomto životě. Každý se narodí s nějakými předpoklady, což vůbec není náhoda, většina z nás není na planetě Zemi ani poprvé, ani naposledy. Nikdy mě nenapadlo, že bych chtěl být učitelem, stalo se to “náhodou.” Také “náhodou” jsem se na začátku dospělosti setkal s Eduardem a Mílou Tomášovými, kteří měli chatu v Borku, a tam jsem za nimi jezdil. To byli moji učitelé opravdového, hlubokého, nesobeckého života. Mám je za svoje druhé rodiče. U nich jsem se “podruhé narodil” a v tomto narození žiji dodnes, až do smrti. Byli to opravdoví Buddhové (Buddha = probuzený). Jeden současný probuzený mladík Jeff Foster z Anglie napsal knížku s názvem: Život beze středu – probuzení ze snu oddělenosti. Toto je můj život, podle tohoto názvu knížky se snažím žít.
Určitě vidíš, jak se naše společnost mění. V čem se mění k lepšímu a v čem podle tebe k horšímu?
K lepšímu se mění, že stále víc lidí se začíná zajímat o “duchovní” sféru života. Je to tím, že již od malička jsou přesyceni hmotou, žijeme tady na západě v přepychu, tak jak lidé nikdy v minulosti nežili. A přesto často vůbec nejsme šťastní. Tohle neštěstí pak přivede člověka k sobě samému, začne hledat v sobě. Často ani neví, že k tomu nabádal Ježíš „království Boží je ve vás“. Buddha to vysvětloval (500 let před Ježíšem) přímo vědecky: „Je tu cosi nezrozeného, nepočatého, nestvořeného, nesloženého, bez čehož by nebylo všechno to zrozené, počaté, stvořené, složené.“ A učil lidi meditovat o tom, kdo a co doopravdy jsou.
K horšímu se mění životní prostředí matky Země. Jsem z toho někdy hodně smutný, pak se ale uklidním myšlenkou: Jestli lidé budou dále ničit životní prostor planety, dojde časem k nějaké katastrofě, při které budou zničeni lidé. Vesmírný život (můžeme tomu také říkat Pán Bůh) si s člověkem poradí. Komu není rady, tomu není pomoci. Takže se vlastně celý život zabývám ekologií. Všem těm duchovním věcem se dá také říci hlubinná ekologie.
V našem městě jsi založil mnoho zájmových skupin, co podle tebe aktivním lidem a dětem v našem městě chybí?
Nevím, co komu chybí v Jílovém, mě nechybí nic. To neznamená, že by bylo všechno dokonalé, ale když děláš, co můžeš, snažíš se žít s lidmi, s přírodou, s vesmírem, zkrátka když žiješ na 100 % (anebo se o to alespoň ze všech sil snažíš), nemáš čas zabývat se tím, co ti chybí. Spíše bych se zabýval tím, čeho je nadbytek. Mně například bohatě stačil jeden obchoďák v Jílovém, dva jsou podle mě zbytečné, ale jak je vidět, většina lidí si to pochvaluje. Kéž by byli díky tomu doopravdy šťastnější. Jenže tak to nefunguje. Jak to říkal Eduard Tomáš: „Není štěstí v žádném z předmětů tohoto světa. Je v nás.“